Už nějakou dobu ležela nahá mezi ostatními těly, a čekala,jestli si ji vyberou,obléknou, a postaví vedle dalších krasavic, blondýnek a brunetek,sama černovláska s uhrančivýma očima, ozdobenýma dlouhými řasami.Milovala obdiv a byla ráda středemn pozornosti.
Začátek prosince - sníh,město plné světel,rolniček a vánočních vůní.Zatoužila mít krásné dlouhé plesové šaty se třpytivými korálky kolem krku a přes rameno taštičku na řetízek.Anebo kožich?Jako když předváděla stříbrného norka, a dělalo jí dobře vzdychání kolemjdoucích žen.Ale nejraději vzpomínala na dobu, kdy - jako nová - začínala. Oblékli jí kratičkou kostkovanou sukni s páskem, svěží halenku, a černé vlasy nad malýma ouškama jí učesali do dvou culíků, ozdobených červenými mašličkami.K tomu byla červená kabelka a červené kozačky.Moc se všem líbila,dokonce jí dali i jméno "Jája".
"Tak snad tuhle" - zaslechla konečně hovor několika mužů. "Ty vlasy jí ale trochu přistříhneme.Takové kratší mikádo bych si představoval."
Dočkala se.Přinesli jí oblečení,jaké ještě nikdy na sobě neměla.Když byli hotovi s její úpravou,řekli .."Jo! To bude ono!Paráda!"

A pak už stála v přívětivím, narůžovělém světle, a dívala se přes širokou ulici přímo na obchodní dům, nasvícený stovkou světel. Kolem jezdily trolejbusy,autobusy a auta, chodily tudy desítky lidí, a ona stála uprostřed růžového světla úplně sama.
Na štíhlém těle měla docela jiné oblečení, než všechny ostatní.V celém městě nebyla druhá taková, komplet v černém. Nohy nad něžnými kotníky měla obepnuté černými koženými obojky, a na těle měla navlečený černý přiléhavý trikot z jemné kůže. Krásné oči s dlouhými řasami blýskaly za krátkou černou maskou, a místo taštičky jí dali do ruky červenočerný bičík. Kolem ní museli všichni,kteří spěchali na vlak, nebo kteří se rozhodli čekat poblíž, na zastávce čtyř trolejbusových linek.
Už tam stála,když vybírali i ostatní věci, které pokládali kolem.Byly to krabice s obrázky polonahých, nebo černě a červeně oblečených žen a mužů, vedle umělých penisů, vagin, pout a bičů, a přesně za ní bylo napsáno,že prodej těchto věcí je mládeži do osmnácti let zakázán.

Tak tedy zakázán - ale prohlíželi si ji úplně všichni! Ani v kostkované sukničce, krásných šatech nebo kožichu si ji tenkrát tolik lidí neprohlíželo. Nikoho nenapadlo,že tady stojí jejich "Jája"
i když má krátké mikádo a vypadá úplně jinak. Dívali se na ni šestnáctiletí puberťáci i desetiletí školáci, mladí i staří,kteří nevěřícně kroutili hlavou,i docela malé děti.
"Čert - čert!" křičel malý chlapeček a jeho matka ho táhla pryč.
"Kudy ta paní čůrá"? ptala se zvídavá holčička,když se zespodu dívala mezi její stehna,kde v černém koženém trikotu byla malá dírka,zatímco tenkrát v dlouhých šatech jim připadala krásná, jako princezna.
Obklopila ji skupina chlapců a děvčat.Smáli se a ukazovali do výlohy ale nebylo poznat jestli na ni, nebo na vedle ležící vakuovou pumpu.
"Mlátička" - řekl pak jeden mládenec.
"Podívej,to je ale hnus" - řekl starší pán, který šel okolo se svou paní - "a ani se nestyděj to veřejně ukazovat!"
"Ještě že už jsme staří," řekla paní, a zašli spolu do vedlejšího obchodu s levnými knihami vybírat dárky.

Ten den od rána sněžilo, byla zima, a lidé kolem pospíchali zabaleni do kabátů a šál. Stála ve svém růžovém výkladu smutně, že se nikomu nezdá krásná,malé děti táhnou lidé pryč,mladí se jí smějí, a pro ty starší je dokonce hnus.
Ani si nevšimla,že kolem jejího výkladu projel na vozíčku žebrák.
Zastavil se jen o kousek dál, mezi trolejbusovou zastávkou a domem,
kam ještě dopadalo růžové světlo.Měl šedivé,neučesané vlasy,a přestože byla zima,byl oblečený do chatrného saka, s šálou omotanou kolem krku.Vytáhl z kapsy malou harmoniku a začal tiše hrát.On vlastně hrát neuměl, proto hrál úplně tiše, a možná stále tutéž melodii, kterou se zatím naučil.Ale neuměl ani žebrat - nemohl přece kolemjdoucím vykládat,jak těžký je život pro člověka jako je on,když je úplně sám a nemá nikoho,kdo by mu uvařil,vypral,vyžehlil,ostříhal
vlasy, a pomohl mu teple se obléknout.Všiml si, kolik Jája přitahuje
lidí, a myslel si,že když bude hrát poblíž,uvidí i jeho,a dají mu do mističky pár drobných. A tak tam byli spolu. Ona ve své kožené kráse, a on vedle jejího růžového výkladu tiše hrál...
U ní se zastavil skoro každý...má krásné nohy ... chválili...
U něho se nezastavil nikdo.
Neměl nohy.




^{_{ikonka: instructables.com}}