Tichá domácnostRomeo a Julie věku pokročiléhoPromiskuita Svátky vánočníHelena Zeťová nám bohužel odešlaZ jeřabin
PIANISTA - TV TIP - Hudebník, který přežil holocaustCo mě v lednu zaujalo na NetflixuKnižní ledenDívenka na trampolíně si zaskáče ve Švandově divadleFilmová Zlatovláska podle Karla Jaromíra ErbenaKVÍZ: Kolik toho víte o graffiti a street artu?Obchod, nad kterým se dnes uculují žáčci ve školeOdhalení nových snímků – Barrandov studioPo stopách židovské obce v Plzni IV: Když se život stane vězenímPo krvavých stopách berlínské zdi Malá inventura nezávislého divadlaRóisín Murphy přijede na festival v Brně
Začalo to &Smídovou legendární Ofélií. Žádná jiná knížka v mé knihovničce není tak orvaná, jako tato. Řada Proč bychom se… plnila naše životy a stala se téměř biblí lidí stejného ražení. Teď Zdeněk &Smíd, respektive už jen nakladatelství Paseka, přináší poslední knížku z jeho pera, Tanec lovců lebek, aneb proč bychom se nevrátili a on se k tomu spokojeně kolébá na vlnách nějaké nebeské řeky, či co je to za vodu a může si říkat, že to stálo za to.
&Smíd pustil do terénu figury, které nechal otřískat životem, a pokud v první knize jsme četli o čadských junácích a lepých děvách, oni svým světem prostupují, a jak jde doba a oni dorůstají dalšího věku, našli si místečko k žití. Autor na to moudře kouká a říká si jejich věc. Časem pobrali trochu rozumu, ale o ten nejde. Z textu vyčnívá krásná soudržnost celé party, kterou mnohý z nás zná. Co je zažité léta, jsou charakteristické rysy jednotlivých hrdinů a hrdinek. A tok jejich myšlenek. V neposlední řadě jejich vyústění. Až se zdá, že to je taky stará vojna.
Podívejme se na téměř neměnný styl, jakým jsou &Smídovy knihy psané. Na nádhernou a hustě metaforickou češtinu jsme si u něj asi dávno zvykli. Neustálým vandrováním v jeho textech ty zákruty najdeme snadno. Jsou tu, ale ty hříčky a jinotaje jsou navíc natolik vžité a samozřejmé, že vlastně zlidověly Co jiného si autor může přát? A je jedno, zda autor pošle svou partu na sever, či do jihovýchodní Asie, jako v tomto případě. Bongo je Bongo a Keny je vůdčím typem i pár kilometrů od rovníku. A holky ve svých letech ječí stejně jako na Lužnici.
Důležitým stavebním prvkem &Smídových próz je bravurní a důsledné členění do kapitol, které tak nabývají svébytnosti. Lze je vyjímat libovolně z textu knih a neublížíte jim. Zdůrazníte jejich soběstačnost a maně si uvědomíte jejich vypointovanost. Pak je tu všudypřítomné dělení textu na písmo běžné a kurzivu. A tady mě Zdeněk načapal. Zatímco u jiných svých knih kurzívu používá taky, k vloženým pohádkám, bájím a jiným snovým záležitostem, zde aby se měl člověk na pozoru. Často tak prezentuje přímou řeč hrdinů, ale i dějinný místopis dané oblasti, který se netváří jako pohádka a po seznámení se s jeho obsahem jí rozhodně není. Ale jako spisovatelův fígl k nezaplacení, čtenář zůstává bdělý. Ať je to, jak chce, Zdeněk &Smíd se s námi loučí knihou hodně zdařilou a pokud ve vás dřímá trochu citu a nepokojné vandrovnické srdce, dáte mi zapravdu. Ke stařecké holi ti kluci a holky holt nedorostou.
Zdeněk &Smíd: Tanec lovců lebek
Vydalo nakladatelství Paseka v roce 2011
obálka www.paseka.cz, obrázek www.reflex.cz
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.