Je klidné odpoledne. Na kriminálku Aneňák najednou dorazí ohlášení vraždy. Vrchní komisař Svrchník sotva stačí předat mladému kriminalistovi Pavičovi památeční kalhoty, když se sám dostane do nečekaných problémů. Nemusí to nic znamenat, ale mohlo by!
 
V průběhu zkoušek herci a tvůrci denně pročítali denní tisk. Ve výsledku vznikla absurdní koláž politiky, kriminalistiky, sportu a sexu, která se v inscenaci projeví hlavně v podobě písní. Noviny se ukázaly jako často nesmyslné, povrchní a směšné hlásání zdánlivých pravd nevypovídajících o skutečnosti vůbec nic. Otázkou zůstala právě skutečnost. Co je skutečné a co je jen zdání? Nakonec zůstávají absurdně řazené zprávy dne, ve kterých se pátrající čtenář snaží vyčíst něco o světě kolem sebe. Soubor Divadla Na zábradlí vás na svých prknech vtáhne do reality naší každodennosti. 
 
Tobiášova logika je asociační a surrealistické střihy a motivace vládnou celé hře. Hlavní moto celé kriminálky Aneňák zní: Vraždy tě musej hlavně bavit! Specifická snová poetika textu určuje i způsob vyšetřování, kde o mrtvoly a stopy jde až ve druhém plánu. Kriminalistický žargon funguje jako metafora, hra je plná asociativních odkazů k jednotlivým dřívějším Tobiášovým hrám a Nebeského inscenacím. Je to Bu?uelovský způsob vyprávění, tedy surrealistická logika, iracionální logika snu. Východiskem je absurdita.

Zvláštní roli v denním tisku mají kriminalistické příběhy, které jednotlivé noviny umisťují (často kvůli lepší prodejnosti) na svých stránkách různě, v závislosti na jejich kvalitě. Vraždy, násilí a smrt jsou uchopeny jako něco pochopitelného a jasně zařaditelného. Čtenář pak díky článku prožije hrůzu, která má jasné meze a navíc i jasný konec – polapení vraha, vysvětlení jeho motivací. Příběh tak stojí mimo čtenáře a stejně tak strach a hrůza z nepochopitelného. Stejně tak se zprávami z ostatních rubrik. Čtením novin tak denně vzniká představa, že je člověk informovaný a že má o světě a chaosu kolem sebe jasnou představu, že svět kolem sebe chápe a rozumí mu, orientuje se v něm. Ale je tomu opravdu tak?
 

Egon Tobiáš (1971)
Dramatik a scénograf Egon Tobiáš absolvoval scénografii na DAMU a jeden rok postgraduálního studia knižní ilustrace a grafiky na UMPRUM. S Divadlem Na zábradlí již několikrát spolupracoval mimo jiné, jako autor textu k inscenaci Jana Nebeského JE SUiS.

Věnuje se také televizní a filmové scenáristice, píše operní libreta, prózu a poezii; kreslí komiksy, maluje, pracuje jako grafik. V současnosti patří k nejuváděnějším českým dramatikům.  

Hry Egona Tobiáše zobrazují svět jako chaotický propletenec, několikavrstevný labyrint, kde původnost a originalita jsou zatlačeny do kouta citacemi, volnými opisy a odkazy. Neexistuje zde čisté a přímé sdělení, vše je obtěžkáno dalšími významy. Logika a kauzalita ustupují asociacím, několika směrnému toku slov. Z tradičního hlediska se Tobiášovy texty mohou zdát nesmyslné, chaotické, pomatené, ve skutečnosti však nesnadně zaznamenávají osobité vidění mnohotvárného světa.
 
 

 
Egon Tobiáš DENNĚ (poníci slabosti)
 
Dramaturgie - Lucie Ferenzová
Kostýmy - Jana Preková
Texty písní - Robert Geisler
Režie a scéna - Jan Nebeský
 
 
Osoby a obsazení
Miloš Brázda (vrchní komisař, šéf) - Petr Čtvrtníček
Eduard Svrchník (vrchní komisař) -  Miloslav Mejzlík
Jürgen Pavič (komisař) - Igor Chmela
Renáta Hladka (asistentka) - Lucie Trmíková
Vlaďka Vedralová (komisař, organizovaný zločin) - Natália Drabiščáková
Hilda Jirovská (komisař, sériové vraždy) - Magdaléna Sidonová
Pan Danke - Ivan Voříšek
 
 
 
 
V Divadle Na zábradlí.
10. a 24. dubna vždy od 19:00

^{_{Zdroj: Alexandra Poláková}}