Není moc umělců, kteří ovlivnili umění posledních desetiletí tak výrazně jako americký hudebník, spisovatel, umělec a intermediální tvůrce John Cage (1912–1992). DOX nyní přichystal výstavu, která je poctou tomuto slavnému umělci. Jeho koncept otevřeného díla, indeterminismu, transversality, plurality a interdisciplinárnosti odráží soudobý diskurz v oblasti humanitních věd a pomáhá mu překonat metafyzickou orientaci a nacházet liberálnější interpretační strategie. Cage, který vystudoval výtvarné umění a hudbu a později nacházel inspiraci v Joyceovi a Duchampovi, moderním tanci, orientální filozofii a myšlenkách Mistra Eckharta, Thoreaua, Fullera a McLuhana, dokázal všechny tyto inspirační zdroje přirozeně začlenit do svého díla v překvapivých kontextech a vytvářel postmoderní intermediální a multimediální umění par excellence v době, kdy byl postmodernismus ještě v plenkách. Se smyslem pro experimenty i úctou k tradici neustále objevoval nové horizonty a prostory a přispěl tak ke konceptualizaci a intermedializaci umění.

Známý neznámý Cage

Celý projekt vás bude překvapovat na každém kroku. V jedné chvíli stanete miezi čtyřmi obrazovkami, které najednou začnou hrát. Jakmile totiž vstoupíte do prostoru, aktivují senzory zvukouvou stopu plnou záhadných zvuků až po jasně definovatelné tóny. Spojení hudby a vizualizace je ústředním tématem výstavy. Často narazíte na zpracování hmotného objektu a doprovodného zvuku, který se liné přímo z instalace nebo si můžete půjčit sluchátka. Stejně tak vás ohromí narozeninový dort, který byl hypoteticky věnován tomuto umělci. Z marcipánové sladkosti vyvstává 100 mikrofonů, ze kterých mluví zdravice známých Cage. A víte, jak je slyšet absolutní ticho? I to se na výstavě dozvíte. Název výstavy Membra Disjecta pro Johna Cage odkazuje k jeho známé metodě využívání nejrůznějších inspiračních zdrojů i k historické, estetické a mediální různorodosti vystavených děl (membra disjecta či disjecta membra je latinský pojem pro „rozptýlené fragmenty“ a používá se pro dochované fragmenty starobylé keramiky, rukopisů a dalších kulturních předmětů).

Nechci o něm nic říct

Podtitul výstavy Wanting to Say Something About John (Chceme říct něco o Johnovi) je narážkou na Cageovu poctu Marcelu Duchampovi. V roce 1969 bylo několik umělců včetně Johna Cage požádáno, aby přispěli ke vzpomínce na Marcela Duchampa, který zemřel v předcházejícím roce. Cage vytvořil multiple skládající se z jedné litografie a čtyř plexigramů prezentovaných v nahodilém pořadí ve speciálním dřevěném rámu. Vše bylo potištěné textem, náhodně generovaným podle čínské prorocké knihy I-Ging (Kniha proměn). Jako název díla nakonec použil výrok Jaspera Johnse: „Já nechci o Marcelovi říct nic“.

 

Výstavy se účastní několik Cageových spolupracovníků a přátel, ale i umělci mladší generace, které Cageovo dílo inspirovalo. Výstava představí známá díla renomovaných umělců, ale i díla vytvořená speciálně pro tento projekt. Jde o ambiciózní počin, jenž vedle sebe staví nejrůznější média, malbu, kresbu, tisky, koláže, partitury, fotografie, instruktáže, sochařské objekty, instalace, videa a audioinstalace. Výstavu, určenou širokému publiku bez ohledu na šíři a hloubku vzdělání či zkušeností, doprovodí koncerty, přednášky a vzdělávací program pro děti a školní skupiny.

 

Zdroj: www.dox.cz