Autorky rozlišují paranormální schopnosti na několik typů.  Kromě tohoto rozdělení a specifikace najdete v knize také testové otázky, jež vám mají odhalit, zda vy sami máte či nemáte danou schopnost. Věřím, že většina z vás zjistí, že má nadání minimálně pro jednu z nich. Je to proto, že na mnohé z otázek dáte kladnou odpověď.  Např. se vám jistě někdy stalo, že vás někdy při vykonávání rutinních činností napadla myšlena, která později přinesla své ovoce. Problém je v tom, zda je toto opravdu důkaz vaší intuice, nebo vás prostě napadla nějaká myšlenka, kterou jste později dovedli do konce.

Ač jsem člověk otevřený novým poznatkům, tato kniha mě rozhodně o existenci paranormálního vnímání nepřesvědčila. Většina popisovaných důkazů se dá vysvětlit rozumově, zbytek by byl zajímavý znát podrobněji. Jestliže mě však autorky nabádají, abych se spojila se svými strážnými duchy, aby mi ti poradili – a mně se takové rady skutečně dostane, není to důkaz, že tito duchové existují, přestože to fungovat může. V podstatě se dá říci, že bude fungovat vše, čemu jsem ochotná věřit, může mi pomoci bůh stejně jako kartářka nebo strážný duch, záleží jen na mne, jaké tomu dám pojmenování. Ale stejně vždy hraje největší role má psychika a síla mé víry. Konečnou odpověď na otázku mi tedy nedají strážní duchové, nýbrž já sama sobě, i když mi může připadat, že se odpověď náhle zrodila odkudsi z neznáma.

Přesto mají sestry Jamisonovy v mnohém pravdu. Každopádně se při doporučované meditaci, při níž má ke spojení se strážnými duchy dojít, napojím na hlubší složku svého já, uvolním se a na chvíli zapomenu na stresující tíživost svých starostí. A ano, všichni to potřebujeme, protože žijeme v přetechnizované době a ztrácíme kontakt sami se sebou a také s druhými lidmi, se kterými vedeme stále povrchnější komunikaci. Také lze souhlasit i s tím, že neumíme žít v přítomnosti a neumíme pracovat se svým podvědomím.  Že potřebujeme objevit svou přirozenou hravost a být citlivější a otevřenější vůči sobě navzájem.
Pokud tedy k tomuto lepšímu já vede cesta právě přes víru v sílu intuice, pak je tato kniha jistě přínosná. Přesto ji nedoporučji lidem technicky a kriticky zaměřeným. Tuto knihu ocení spíše lidé, kteří věří na „něco mezi nebem a zemí“ a hledají k tomu cestu. Nejde tu totiž o pochopení či vysvětlení paranormální inteligence, tato kniha je spíšem návodem, jak své schopnosti poznat, jak je rozvíjet a jak s nimi pracovat.  Myslím však, že nejzázračnější schopnost, kterou autorky popisují, je prostě jen víra v sebe a své schopnosti.

Jamisonovy Terry a Linda, Paranormální inteligence
Metafora, 2012