Jednou si sednete v atriu na lavičku, aby jste si snědli oběd, když k vám přisedne nějaký muž. Ne obyčejný muž, ale mimořádně pohledný chlapík, který vám po krátkém seznámení vypráví příběh. Příběh z vlastního života, příběh líčený do všech detailů. Do všech intimních detailů, abychom si to upřesnili.

Úvod knihy Megan Hartové – Na Dně se s nikým nemazlí. Začíná erotickou povídkou, vylíčenou do všech detailů. Nutno však podotknout, že i když je popis sexuálních scén velmi barvitý, není vulgární. Nasměruje fantazii správným směrem, ale nepobouří ji, ale pohltí.

Joe a Sadie se pravidelně setkávají (přesněji řečeno každý první pátek v měsíci), aby společně poobědvali na lavičce v atriu a Joe Sadie pověděl jeden ze svých erotických příběhů. A i když Sadie odsuzuje jeho promiskuitu, nedokáže žádný pátek nepřijít. Zdá se, že ty příběhy jsou jedinou věcí, která ji drží ještě při zdravém rozumu.

Pokud jste zvyklí na pomalejší začátky, které vygradují až k bouřlivému konci, tak si při čtení této knihy raději rychle odvykněte, protože autorka to udělala přesně naopak. Zatímco začátek je narvaný erotikou až k prasknutí, postupně v knize utichá. Ve skutečnosti nejde jen o erotiku, ale i o samotnou hrdinku – Sadie. Psycholožku, která žije se svým těžce postiženým mužem, kterého miluje tak moc, že ho nedokáže opustit, nedokáže ho podvést. Jejím jediným „hříchem“ je každoměsíční poslouchání Joeových příběhů s kterými se ztotožňuje, jen na prchavý okamžik, než se zase vrátí do práce, aby poslouchala problémy druhých, domů, aby se starala o manžela, který dokáže hýbat jen hlavou, osamocená.
Autorka nastiňuje život s postiženým, každodenní starosti, náhled okolí, pro které je snažší přijmout smrt, než trvalé fyzické postižení. Z úvodu, který je doslova a do písmene žhavý se postupně erotika vytrácí, ztrácí se žhavost a nastává příběh. Lehce obyčejný, lehce netradiční, ale bez příkras, stále okořeněný sexem.

Na Dně vás vzruší, místy pobaví, dojme a hlavně vás chytne a pustí až na samém konci.