Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  úterý 16.4.2024, svátek má Irena 

Hledej

Sociální sítě



Webmagazín na Instagramu
Webmagazín na X Twitteru

Spolupracujeme

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Miloň Čepelka si sepsal druhý Deník haiku

20.11.2012   Adriana Semlová   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Miloň Čepelka si sepsal druhý Deník haikuPodívejme se na novou sbírku českých haiku z pera Miloně Čepelky. Jak inovuje a jak zanechává tento lyrický útvar?

Začněme tím, co vlastně haiku je. Tříveršové básně původně z Japonska popisovaly přírodu, její přenesené obrazy i klasické zobrazení japonských reálií. Haiku má ustálenou strukturovanou formu – pět slabik v prvním verši, sedm v druhém a znovu v pět v posledním.
 
Miloň Čepelka napsal Deník haiku v rozpětí jednoho roku, tedy v létech 2011 až 2012. Ve sbírce inovuje mnohá témata, ale také začleňuje do žánru zcela nové prvky. V některých strofách se drží přírody, v jiných si zase zakládá na hříčce se slovy, na krátké básničce, za kterou stojí vlastní příběh. Nejedná se tedy pouze o výjevy nebo popisy, ale o krátké veršíky s humorem ze života.
 
Některé básně mají i zvukovou složku rýmu na konci ve všech verších, čtenář se tak setkává s vystavěným a předem rozmyšleným rýmem (např. praští – plášti – záští).
 
Rozdal se v drobných,
ač sám vášnivě toužil
po milionech.  (str. 90)
 
V básních se promítá vlastní názor na život, na střípcích skutečnosti ukazuje krátké epizody lásky i s nadhledem podané vnitřní prožitky, emoce, ale i zásadní témata ovlivňující nás všechny. Autor haiku využívá jako formu, dodržuje počet slabik, však některé mají strofu pouze jednu, u jiných jich najdeme i více. V zásadě si s formou pohrává, přetváří ji dle sebe a vlastního záměru. Tam, kde chce zdůraznit rým, vloží ho a má jasnou zvukovou funkci, některé básně dialogizuje, vkládá do veršů různé typy lyrických subjektů a někdy se stává vypravěčem v první osobě.
 
Země nepije,
zacpali jsme jí ústa.
Déšť padá marně. (str. 38)
 
Básník si také vypůjčuje začátky mnohých známých uměleckých (i filosofických) děl a dotváří jejich příběh zcela jinak, ukazuje jeho další linii a pracuje s nápady. Mezi taková díla, která se ve sbírce objeví je např. Bible nebo píseň Pásla ovečky.
 
Čepelka si také pohrává s ukotvením v čase. Někdy je pro strofu důležitost minulosti neodmyslitelná, jindy ji zavrhuje, přemýšlí nad jejím smyslem, nedochází k ničemu a zahazuje ji. Zaobírá se těžkými tématy a vedle klade s nimi do kontrastu vtipnost každodenního života.
 
Je velmi složité generalizovat celou sbírku. Stejně tak těžké je také obsáhnout všechna témata a motivy, kterými se krátké básně zabývají. Každý čtenář si ve sbírce najde vlastní východisko, ze kterého bude na texty pohlížet, i motivy, které se blíží ke hře s jazykem. Lehkost veršů i jejich poselství přímo nutí čtenáře pokračovat v rozšifrování velkého spektra začleněných obrazů.  
 
Miloň Čepelka : Deník haiku 2
Nakladatelství Čas, Řitka 2012, 135 s.


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Prem - 9.12.2012 - 21:01

"Haiku" jen na obálce - uvnitř jej ale nehledejte.
Zdravím,

bohužel tady došlo k velikému nedorozumění a nepochopení..
Knihu jsem obdržel darem, a ačkoliv jsem se nedostal ani za polovinu, z toho co jsem přečetl, si troufnu říct, že tato sbírka nemá s Haiku (kromě formy 5-7-5) společného zhola nic. Možná bychom tam někde objevili dílko typu "senryu" (malá sestra haiku - ale se značně odlišnými pravidly), převažuje však záplava aforismů a rozličných miniatur, jednoduše vecpaných do formátu 5-7-5 slabik. Tohle ale naneštěstí na Haiku nestačí - tím spíš ne, že tento systém funguje jen v japonštině a díky její unikátnosti je do ostatních jazyků beze zbytku v podstatě nepřevoditelný..
Pana Čepelku mám, coby herce a cimrmanologa, velmi rád, avšak v tomto případě, kdy mystifikuje čtenáře a veřejnost vydáváním uvedených dílek za "haiku", považuji za pomýlené a zcela neprofesionální.

Pro ozřejmení, proč se v případě dílek v této sbírce o Haiku nejedná, přikládám pár slov z haiku-deníku současného (a dle mého názoru nejlepšího) českého tvůrce haiku - "Darmošlapa" Romana Szpuka.

"Haiku dokáže napsat každý, alespoň po prostudování zákl. formálních pravidel, ale už každý nedokáže psát haiku a tady naprosto nezáleží na věku, pohlaví, vzdělání apod. Haiku je "specifický" pohled na svět, způsob myšlení, pochopení souvislostí, náhled do podstaty a autentičnosti věcí, ale v žádném případě jakási kytičkovaná poezie, duchaplné aforismy, citáty, epigramy, které "hloubkou své myšlenky" oslňují amatérské literáty. Haiku je konkrétní a logické, je to konstatování situace "tady a teď ", není to žádné plkání o citech, žádná metafyzika, spiritismus, duchovno. Haiku není pouze jedna z forem poezie, která má své zákonitosti, jako např. sonet, balada apod. Haiku je způsob života a myšlení."

(převzato z Darmošlapových "E@mails" na www.haikuplus.blogspot.cz)

Prem


ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0218 s