" Vše začalo v srpnu 1940 stručným inzerátem  v karlovarském deníku Deutsche Tageszeitung:

Třicetiletý muž hledá milého, inteligentního KAMARÁDA A PARŤÁKA. Osoby ženského rodu vyloučeny. Odpověď zasílejte do redakce pod značkou: Parťák.

Vyšel několik dní po prvním inzerátu, který byl dost podobný, ale méně jednoznačný ohledně typu hledané osoby, a odpověděli na něj tři ženy a jeden muž. Autor původního inzerátu  proto znovu zašel do redakce a dal otisknout přesnější znění (viz výše), které ženy vylučovalo. Redaktorovi deníku ten člověk vysvětlil, že ženskou společnost nevyhledává, protože je ženatý.

Tento druhý inzerát byl šplápnutím vedle. Nikdo na něj neodpověděl a co hůř, nový text rázem vyvolal podezření jak karlovarské kripo, tak gestapo.

Inspektor Peyer z kripo ihned zahájil vyšetřování. Na základě informací vyžádaných od redakce byl autor identifikován jako jistý Raimund M., nedávno přistěhovaný do Karlových Varů. V trestním rejstříku měl již tento muž záznam o prvním odsouzení za homosexualitu před pár měsíci. Inspektor zavětřil, že padl na zajímavého podezřelého, a roztáhl kolem něj své sítě. Kdo ví? Třeba ho tento člověk přivede na stopu a umožní mu vyslídit další homosexuály. (str. 56) "

V srpnu loňského roku ve Francii zemřel ve věku 98 let poslední známý homosexuál, který přežil věznění v koncentračním táboře. Jean-Luc Schwab sepsal jeho životopis a v českém překladu vyšel v nakladatelství Paseka.

Osud Rudolfa Brázdy mohl zůstat opomíjený a zapomenutý jako miliony dalších životů. Nebyl nijak výjimečný, neměl predispozice stát se hrdinou, a přesto na něho svět nezapomene. A nejen díky této publikaci, která mapuje jeho životopis jako člověka s homosexuální orientací, jež byla v Třetí říši trestána jako smilstvo proti přírodě podle paragrafu 175, ale také díky jeho mnohým vystoupením proti diskriminaci homosexuálů.

Rudolf Brázda – stejně jako všichni ostatní odsouzení z téhož „zločinu“ – patřil do skupiny růžových trojúhelníků. Takto si nacisté značili své homosexuální nepřátele Říše, neboť právě tito lidé byli velkou zhoubou pro německý národ.

Knížka vypráví Brázdův příběh od samotného dětství. Strohý životopis popisuje jeho počátky, první lásku, výslechy, oblibu v dámské společnosti, jeho útěk před nacisty do Československa, byť česky neuměl, a dále jeho kriminalizování i pobyt v koncentračním táboře. Deportovaný do Buchenwaldu byl v létě 1942 a dostal číslo 7952. Zde se staral o údržbu tábora. Po válce se usadil v Alsasku na východě Francie, kde žil až do konce svého života.

Schwabova publikace je životopisnou knihou bez beletristických ambicí. Autor chtěl co nejvíce čtenáři přiblížit reálný příběh zejména na základě vyprávění Rudolfa Brázdy, dokumentace a spolupráce s dalšími kolegy. Místy se může zdát knížka nudná, ale jde skutečně o co nejpřesnější podání faktů bez zkreslení, v uceleném pohledu od narození až do konce svého života. Publikace je doplněna fotografiemi.

Jean–Luc Schwab je předsedou sdružení, které pátrá po osudech homosexuálů za nacistického Německa.

Vzkaz Rudolfa Brázdy zní jasně: „Promlouvám-li nyní, tak proto, aby se lidé dozvěděli, co jsme my homosexuálové museli za Hitlera vytrpět… a aby se to už nikdy neopakovalo!“ Rudolf Brázda dostal na sklonku svého života řád Rytíře Čestné legie z rukou předsedkyně Nadace pro trvalou připomínku internovaných a deportovaných. Návrh na vyznamenání přišel již v roce 2010. A v tomto roce se stále ještě Brázda účastnil řady manifestací a pamětních shromáždění; dělal rozhovory pro tisk, televizi a rozhlas. Velké problémy s hybností měl již v létě 2010 a o rok později zemřel.

Rudolf Brázda, Jean-Luc Schwab,
Cesta růžového trojúhelníku 
Nakladatelství Paseka 2012