„Hanzelka a Zikmund jsou značka, podobně jako Voskovec a Werich nebo Laurin a Klement,“ váží si úkolu převést na jeviště osudy legendární dvojice &Stindl. „Inscenace Palubního deníku je velmi zajímavým momentem, který přesahuje hranice zlínského regionu,“ je přesvědčen.

Scénář napsal dramaturg zlínského divadla Vladimír Fekar. „Zachycuje nejen cestování prostorem, ale i moderními československými dějinami. Hanzelka se Zikmundem se narodili krátce po vzniku první republiky, seznámili se před jejím rozpadem. Na svou první cestu vyrazili z demokratického Československa, vraceli se už ale do totalitního státu. Pravda a lež, sen a skutečnost, dobro a zlo, to jsou pojmy, které je provázely a jejichž hranice za velmi dobrodružných okolností poznávali,“ vysvětlil.

Středobodem života Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda se stal rok 1968. A inscenace se pokouší i na tento dramatický zlomový čas v životě obou cestovatelů reagovat. „Dostali se na index, najednou nemohli publikovat a vystupovat ve veřejném životě. Jakoby si prožili dva životy, jeden před rokem 1968 a druhý po něm. V první části se v jevištní zkratce dotkneme několika silných momentů, které předcházely jejich cestám, ale i těm cestovatelským, které se natrvalo vryly do jejich paměti jako zásadní životní okamžiky. Hledali jsme v jejich životě magii toho, jak může být vztah k domovu a přátelství opakovaně pokoušeno a prověřováno a také konfrontováno s ostatními osudy, které jsou podobné i nepodobné zároveň. S Hanzelkou a Zikmundem prožijeme několik osudových setkání, například s hudebním skladatelem a dobrodruhem Eduardem Ingrišem a &Stefou Příkazským, lidovým zpěvákem a posledním lužickým gajdošem, který žil v Argentině,“ přiblížil Fekar.

Druhá polovina hry se nese ve znamení zastaveného času, do které je normalizační období uvrhlo. Hanzelka a Zikmund kladbu těžce nesou, trpí nečinností, marně se snaží najít práci a do toho pomalu stárnou. Když Zikmundovi nakonec není přiznán ani důchod, je nucen začít rozprodávat i svou fotografickou techniku i ohromnou knihovnu. V roce 1989 se sice atmosféra opět uvolní a cestovatelé mohou zase veřejně vystupovat, tvořit a psát, ale Hanzelkovi už brání v dalších cestách a práci zdravotní problémy.

Zlínští divadelníci na inscenaci úzce spolupracují s Muzeem jihovýchodní Moravy ve Zlíně, kde Hanzelkovi se Zikmundem patří stálá expozice a které spravuje také pozůstalost Eduarda Ingriše. Diváci se tak mohou těšit i na dobové materiály.

Díky firmě DAE EU na Novojičínsku a originálnímu nápadu scénografa Petra B. Nováka se na jevišti objeví také model legendární Tatry 87, v níž Hanzelka se Zikmundem procestovali svět.

A co říká nápadu inscenovat deníky z cest sám Miroslav Zikmund? „Žasnu nad tím. Před 25 lety by mě nenapadlo, že místo výslechu na STB , dejme tomu za vydanou samizdatovou knížku, se osud naší dvojice promítne na scénu tehdejšího Divadla pracujících, u něhož jsme si tehdy kladli otázku, jestli tam vůbec mohou ti, co nepracují. Pro mne je vznik inscenace úžasnou satisfakcí. A to si dovolím tvrdit i za Jirku Hanzelku.“

Hrají Pavel Vacek, Radoslav &Sopík, Zdeněk Lambor, Luděk Randár, Rostislav Marek, Marek Příkazký, Marta Bačíková, Josef Koller, Eva Daňková, Gustav Řezníček, Helena Čermáková, Roman Blumaier a Jan Leflík. Animace, střih Zdeněk Eliáš, kostýmy Zuzana Přidalová, hudba Petr Hromádka. Odborná spolupráce Magdalena Preiningerová a Karel Pavlištík.