Rudolfovo číslo je několikrát větší než Ludolfovo
27.03.2013
Renata Šindelářová
Literatura
Stanislav Rudolf, to je fenomén. Tento známý autor především dívčích, ale též společenských románů, publicista a scénárista napsal přes čtyřicet prozaických knih, několik učebnic, scénářů a obrovské množství článků – a to už je pěkně dlouhá řádka titulů.
Přitom se tisknou stále další reedice. Nejznámější Metráček, Rudolfova prvotina vydaná poprvé v r. 1969, vyšel celkem devětkrát knižně a podesáté mluvený na CD. Že zájem o Rudolfovu tvorbu neuhasíná,o tom však svědčí tředba i zájem mladé studentky filologie Markéty Vaňoučkové, která si dílo tohoto českého autora vybrala jako téma své bakalářské práce. V ní především srovnává Rudolfovy dívčí knihy před revolucí v roce 1989 a po ní. Je to zajímavý výlet do spisovatelova know-how.
K čemu Markéta Vaňoučková dospěla? Že zatímco v Rudolfových románech před revolucí se nachází více popisů, poetismu a archaických výrazů, po revoluci tyto literární prvky autor vyměnil za větší dějový spád, modernější výrazivo s vulgarismy a větší podíl záporných postav. Mladá filoložka si však všimla např. i toho, že po revoluci začal slavný spisovatel daleko více využívat ich-formu či že současné hrdinky bývají méně naivní a víc zkušené.
V Rudolfových knihách se však nemění podstatné. Na prvním místě všech knih stále zůstávají morální hodnoty, rodinné vazby a emoce, které umí Rudolf vždy správně vytáhnout na světlo a představit je. Ani když změnil svůj přístup k tématu, Rudolf nikdy neopustil svůj typický styl zdánlivé, ale přitom propracované jednoduchosti, která se tak dobře čte. Vnímavého jedince pak zaujmou věrohodné postavy prožívající přiměřené emoce a jemný humor. Důkladná Markéta zaregistrovala i takové detaily jako pečlivě vybrané fonetiky jmen postav či použití kontrastů k umocnění atmosféry situace. A mnoho dalšího, viz úryvek z bakalářské práce: Charakteristickým znakem jeho próz je důkladná psychologizace postav, která je umocňována četnými vnitřními monology postav, v některých prózách také ich-formou, například: Kopretiny pro zámeckou paní, Petra a Dominik, První polovina nebe. Jeho hrdinky mají rozmanitý vnitřní svět, který je konfrontován s realitou. Rudolf nechává své hrdinky procházet nejrůznějšími nástrahami a záludnostmi života, kterým však ve většině případů nepodlehnou.
Zkrátka shodneme se, že pan spisovatel umí. A že i ten moderní Rudolf je pořád náš milovaný Rudolf. A ten potěší nejen dívčí, ale i ženské čtenářské srdce, které se potřebuje v tom dnešním dravém světě plném krvavých bestsellerů občas v klidu nadechnout. Autorce bakalářské práce „Dívčí romány S. Rudolfa“ Markétě Vaňoučkové tímto děkuji, že mi to připomněla.
Stanislav Rudolf a Markéta Vaňoučková