Po cestě z vesnice Úlice šel chlapec. Nesl prázdný džbán. Cestu dobře znal: pole, les, říčka a pak přes most, přes řeku. Za mostem se klikatila cestička do kopce, na kterém stál ukryt mezi stromy žlutý dům.
Nedaleko toho domu dohonil chlapec dívku v obyčejných žlutých šatech a v sandálech. Chlapec ukázal na žlutý dům a řekl: „V tomto domě bydlí Jorika.“
Neznámá si posunula stranou široký zelený klobouk a podívala se na chlapce.
Jistě nějaká cizinka, pomyslil si a dodal: „Naše okolí je velmi hezké. Lidé z města sem rádi jezdí.“
„Opravdu je to zde hezké,“ souhlasila neznámá. &Sli vedle sebe a po chvíli chlapec řekl:
„Chtěl bych vidět Joriku.“
„Proč?“
„Proč? Chci vidět, jaká je. Jak vypadá.“
„Docela jako každá jiná dívka. Říkají, že je mi podobná. Skoro k nepoznání.“
„Jak to, k nepoznání?“
Dívka se vesele usmála a pohodila hlavou. „Myslíš, že ne?“
Chlapec se zadíval na její žluté šaty a na prosté sandály. „Copak Jorika chodí v obyčejných žlutých šatech? Nosí přece červený kabátek.“
Tak došli skoro až k velkým stromům, za kterými byl schován ten žlutý dům. Dívka ve žlutých šatech se zastavila. „A jak tobě říkají, chlapče?“ ptala se. „A kam jdeš?“
„Já jsem Filip, Lorencův syn, a jdu pro pivo k &Senku.“
„Tak ty musíš jít rovně a já musím uhnout. Na shledanou, Filípku.“
Chlapec šel sám dál. Na cestě stála žena s hráběmi. Když k ní chlapec došel, zeptala se:
„Tak o čem jste si s Jorikou povídali, ty šibale?“
Chlapec položil džbánek na zem a chtěl běžet zpět. Ale Jorika už byla pryč.
Kontrolní otázky (Z Joričiny čítanky)
1. Za jakým cílem se ubíral Filip?
2. Kterou chvályhodnou vlastností se mohla holedbat dívka ve žlutých šatech?
3. Čím si Jorika asi vydobyla důvěru okolního lidu? Vzhlížely děti ke svému idolu po právu?
4. Vyrovnala se ale pověstná Jorika dejme tomu i Leninovi?
5. Navštívili jste Úlice? Vyprávějte o tom.