Udělení jména bylo ve všech kulturách velkou událostí. U přírodních národů jméno mělo až magickou moc a spojovalo toho, kdo jej nosil a celý rod v jednu skupinu, která k sobě neodmyslitelně patřila.Tradice pojmenování dítěte podle jednoho z předků  je obvyklá po celém světě. U Slovanů se v dávných dobách jméno dítěte uchovávalo dokonce v tajnosti nejméně do křtu. Dělo se tak proto, že by vyslovení jména mohlo přivolat démony.
A víte, že ve 12. a 13. stol. se jména dávala s vědomím, že vám předurčí další osud. Ne? Dlouhý věk měla zajistit jména jako Stárek, Starý apod. Jména volená podle osob, zvířat nebo rostlin mají zajistit nositeli obdivované vlastnosti, např. Dubáč (dub), Vlk apod.
Nemanželské děti dostávaly jméno světce, svobodně se ale tehdy matka pro toto jméno rozhodnout nemohla, uložila jí to jako povinnost církev, která takto chtěla svobodné matky potrestat.

Mnoho dalších a dalších informací najdete v drobné knížce, která vznikala řadu let a díky obrovskému množství informací autorky, která se této problematice věnuje už několik desetiletí. Klobouk dolů!

Jména domácí, přejatá, přezdívky, jména hanlivá (ne vždy hanlivé jméno mělo urážet, často bylo dáno jako ochrana), příliv německých jmen a mnoho dalších kapitol, kde určitě najdete odpověď i na tu otázku, která vás bude zajímat nejvíce, "kde se vzalo to mé jméno a příjmení".

Jinak, víte, které jméno bylo nejužívanější u nás v 17. stol.? Odpověď můžete najít právě zde. Prozradím jen, že druhé nejpoužívanější byla Katka, Kačenka, Kačí.