Už je to dávno...tak povídej...hej povídej! Co bych asi tak povídala?Je to opravdu dávno.Ani nevím, které vánoce jsem našla pod stromečkem knihu "Vejce a já" a byla jsem si jista, že se nabeton provdám za farmáře,po nesnesitelných útrapách mu uteču,a teprve potom začnu romantický život plný dobrodružství. Bohužel mně to nepotkalo.Kde taky sehnat farmáře,když všichni muži,kteří se pohybovali kolem polí,luk,stodol a zvířat, byli zaměstnanci nějakého jézédé? Spisovatelka Bettynka Mcdonaldová mně potěšila vždycky,když na mně zaútočil nějaký průšvih - proto taky je její kniha pořádně ohmataná! O vejcích jsem četla možná stokrát, ale ještě vícekrát "Co život dal a vzal", kde mám až dosud jistotu, že před správným humorem si i smrt sbalí fidlátka a nechá vyhlídnutou oběť na pokoji.

S budoucností, kde na mně nečeká pach farmy, jsem se smířila,ale že můj život pořád single je prý důsledkem vztahu k alkoholu, z toho jsem si zoufala. Často jsem chtěla svojí skvělé partě dokázat, že jsem taky tak skvělá, a všechny naše společné mejdany jsou super, ale co se žaludkem, který odmítá víc jak dvě deci? Co s hlavou, která pak ztrácí schopnost vyprodukovat jedinou souvislou myšlénku, a co s nohama, které odmítají vstát a jít rovně dokonce i na WC? Co s jazykem,který v ústech padá jako kus dřeva,když se mi zachce říct něco duchaplného?
I když jsem se účastnila diskoték,různých zábav a plesů,dokázala jsem tam vydržet i několik hodin nad jedinou skleničkou, bez nutkání dobíjet si stále baterie mámení, ani účastnit se kolektivní veselosti, metající například křupky přes stůl směrem do sklenice nebo za výstřih někoho sedícího naproti. A to všechno je prý právě příčinou, že nezaujmu, a že si mně žádný týpek nenabalí. Že by se některý do mně zamiloval, až když ho trefím do oka křupkou? - útočily na mně úvahy o mé společenské nepřijatelnosti - že nemohu být zamilovaná a šťastná!

Na ten skvěle zorganizovaný letní tah, garden párty a noc v exotickém hotelu v Karlových Varech budu prostě trénovat,a potom držet krok s ostatními, zamilovanými a šťastnými. Dodají prý mi nějakého Přemysla Oráče na klíč,jako byl kdysi dávno dodán kněžně Libuši, a bude pařba a skvělý mejdlo.
Skvělý mejdlo začalo s přestávkami na minigolf,exotický oběd,společně do fitka, a pak následoval hromadný skok již radostně podroušených lidí do bazénu hotelu Thermal, odkud jsme vylezli rovnou na procházku po kolonádě, a v zahradě hotelu Pupp už bylo pro nás prostřeno. Jeden celkem vzhledný mládenec o mně podezřele pečoval jako sršeň o nahlodanou hrušku od začátku - usoudila jsem na zakázkového Přemysla Oráče, snažila jsem se ho neodpudit, a vypila jsem všechno co mi nalili. Nálada byla skvělá, zpívalo se, do toho blikaly hvězdičky a plápolal oheň - i já jsem zpívala, dokud můj zdřevěnělý jazyk stačil. Ale jo - bylo to dobrý!
Můj Přemysl byl čím dál neodolatelnější a něžnější a začaly se rozdávat klíče od pokojů. Naše pokoje byly přímo proti vchodu do zahrady, příslušenství v této části hotelu sice bylo společné, ale to na přepychu hotelu neubralo, a všude kolem bylo exotické uspořádání.Ještě před půlnocí blikala moje kontrolka zdrženlivostí, ale pomalu se mně zmocňovalo zoufalství z nezdaru z mých nenápadných výletů,které jsem podnikala s cílem najít v těch exotických poměrech obyčejné WC. Ze směrů východ,západ,sever i jih jsem se vrátila s nepořízenou, a když už stupeň naléhavosti byl přesně na vrcholu, svěřila jsem se se svým problémem pachateli párty.

"Jo táááák kočko - a proto tady furt šmejdíš kolem dokola?" řekl tak nahlas, že i můj Přemysl,určitě otrávený marnými pokusy mně eroticky rozpálit, zpozorněl.
"Není nic jednoduššího - půjdeš kousek rovně,pak doprava,kousíček vlevo, a jsi tam" informoval škytající kočku se slzícíma očima, používající chvílemi k hovoru dokonce i znakovou řeč.
Klopýtala jsem v záři dohasínajícího ohně pokud možno přesně ve směru informace, a opravdu jsem se ocitla ve vymodlené místnosti vonící porcelánem a desinfekcí, a dotyková madla zařízení na mně v šeru povzbudivě blýskala. Neodradilo mně, že mísy nejsou od sebe odděleny přepážkami - nejspíš podle schema exotických poměrů v celém hotelu? Ostatně už jsem neměla ani vteřinu času přemýšlet a dumat nad uspořádáním toalet. Co nejrychleji jsem se vysoukala z obtažených kalhot i kalhotek svůdného typu tanga, a naskočila jsem na jednu z elips u zdi s úlevou, na jejíž popis není v žádném slovníku dost slov.
Seděla jsem uvnitř té mísy dlouho a zasněně - cítila jsem se tam nejlíp - a taky proto,že se po výkonu nedalo z mísy sesednout. Ze všech stran už mi bylo špatně, a přála jsem si umřít. A potom ten člověk přišel až ke mně,a viděl mně v té absolutně nejpotupnější situaci. Ze začátku,když se začalo pařit, jsem si ho vůbec nevšímala,protože veškerou aktivitu měl pod palcem můj Přemysl. Ale neumřela jsem.

"Ne..roz..svě..cuj" ...slabikovala jsem ze všech sil,na které můj jazyk ještě stačil.
"Neboj ...víš jak jsem se lek? A co tady děláš - teda - co děláš na pánském záchodě?" zněly možná logické otázky.
Chtěla jsem rychle a pohoršeně vstát, ale nemohla jsem se ani hnout, a cítila jsem,že během příštích pěti minut budu zvracet. Slzy mi sice tekly už předtím,ale teď jsem brečela ..."vyndéééééj....mněéééééé".. - .. -
Pochopil.
"Neřvi! A nemluv - nebo ještě někdo přijde!"
Vyndal mně z mušle,a natáhl mi koketní tanga i džíny na tělo,které mezitím vypovědělo všechny služby. Znakovou řečí jsem žádala, aby mi přinesl mé věci, protože půjdu rovnou na vlak.
"A první policajt tě sbalí - ne? Jenom přestaň blbnout - stejně už se jde spát!"
....no právě...jenže já budu muset spát s Přemyslem...lkal mozek uvnitř mé trýzněné hlavy.

Ale probudila jsem se sama, a všechno vypadalo, že jsem byla sama celou noc. Ráno bylo u mé postele růžové umyvadlo, Přemysl mi vpálil,že jsem byla na šrot, jsem prý nepoužitelná, a abych si našla kámoše mezi anonymními alkoholiky. Žádné vysvětlení,proč alkohol u mé nové známosti nezabral, jsem nezaslechla. Po osvěžující koupeli doma, jsem zalezla do své obyčejné postele, rozhodnuta, že z ní nevylezu alespoň tři dny, než se uvnitř mé duše rozplyne všechna lítost nad mou neschopností zaujmout.

Večer zvonil telefon - můj šlechetný zachránce z pánské mušle.
Alkohol v mém podání prý mu učaroval.