Výstava &Stafeta zahajuje nový cyklus p.s., který je zkratkou pro post scriptum, nebo také project space – výstavní kategorii, která je dnes ustáleným formátem v řadě institucí po celém světě. Cílem bývá snaha prezentovat aktuální tendence soudobé tvorby mladší generace autorů, se záměrem tuto produkci dále stimulovat. Jádrem prvního cyklu prostoru p.s. v centru DOX je poukázat na problematiku umělecké produkce, jež se díky své profesionalizaci a institucionalizaci postupně proměňuje ve formu kulturního průmyslu. Kurátorkou série výstav v prostoru p.s. je Markéta Stará.
 
Iveta Pilařová (1975), které je věnována první výstava cyklu, se ve svém díle inspiruje vlastní zkušeností – životem s roztroušenou sklerózou. Nemoc se u autorky projevila již během studií v druhé polovině 90. let a přirozeně se stala středobodem jejího uměleckého vyjádření.
 
„Každý umělec hledá inspiraci ve svém okolí a v tom, jaký život žije. Lidské tělo mě navíc vždycky fascinovalo,“ říká Iveta Pilařová.
 
Výstavní projekt &Stafeta je průřezem tvorbou autorky a současně snahou propojit série dříve izolovaných děl a projektů v jeden celek. Výstavě dala jméno sportovní disciplína, jejíž podstatou je umění spolupráce a zároveň schopnost zdolat překážku či předem vymezený terén v co nejkratším časovém úseku. &Stafeta staví na podobných principech: je snahou zachytit problematiku lidské tělesnosti – příběh „sportovce“ jehož trať protkala řada překážek – a současně je pokusem předat tuto ryze osobní zkušenost ostatním.
 
V raných autorčiných pracech se objevuje téma dětství a dospívání bez nemoci a také přirozená touha vcítit se do kůže zdravého jedince a „plně funkčního těla“. Například keramické sošky sportovců s vyobrazenou rozesmátou tváří autorky v díle Sláva, už je sníh (2003) jí tak umožňují radovat se ze sportovního výkonu, který - jak sama říká - nikdy neprožije.
 
Zatímco raná tvorba Ivety Pilařové poukazuje na problematiku nemoci hravou a často humornou formou, v pozdější tvorbě uchopuje téma tělesnosti skrze jeho limity a omezení ve vztahu k vnějšímu světu. Pozdější díla lze také chápat jako způsob hledání funkčních prostředků, jak překonat omezení s nemocí spojená. Ukázkou tohoto funkčního designu jsou například urologické kalhoty (Kalhoty, 2005) nebo série fluorescentních vycházkových holí v projektu Být viděn (2009). V nejnovějším díle Berle jako hračka (2013) se pak autorka vrací k humoru a schopnosti odstupu od nemoci a podobně jako v případě reflexních holí posunuje význam zdravotnických pomůcek do zcela nové roviny.
 
 
Výstava je pro veřejnost otevřena v Centru současného umění DOX ve dnech 3. 7. – 29. 8. 2013.

Doprovodný program v Centru současného umění DOX
 
18. 7. | 17h 
Čaj o páté - setkání a tvůrčí workshop s Ivetou Pilařovou
 
28. 7. | 14h 
Komentovaná prohlídka výstavy s kurátorkou Markétou Starou

Zdroj: dox.cz