Adriana pečlivě vyvážila teplotu vodního proudu, aby nebyl ani příliš horký, svaly by jí po něm ztěžkly, ale ani příliš studený. Než na své tělo roznesla sprchový gel, několik minut si v proudícím teplu jen tak relaxačně lebedila. Když vzniklou pěnu ze sebe spláchla, cítila se příjemně prohřátá, nyní si mohla dovolit proud ochlazovat. Pomalu otáčela pákou s ozdobným stříbrozlatým kováním, dokud se jí voda nezdála studená. Pak najednou proud utnula a rychle se zahalila do teplého ručníku. To byl její obvyklý rituál otužování, po kterém se cítila svěže a uvolněně. S tělem zabaleným v osušce odcupitala Adriana zpět do kuchyně. Bezkofeinová večerní káva byla již připravená. Nalila si jí plný hrnek a osladila ji umělým sladidlem. Pak se s úlevnou jistotou, že dnes už nemá žádné povinnosti, svezla na pohovku. Poslední dobou trávila často večery o samotě, s knihou, při které se výborně odreagovala. Vzala si ji do ruky i nyní.
Adriana se narodila jako nejmladší z pěti dětí v chudé rodině Itala a Mexičanky a kromě svého vlastního těla, rozumu a krásy nevlastnila vůbec nic. Každičká titěrná píď jejího dnešního majetku, jejího úchvatného bytu na Park Avenue v New Yorku, jakož i skvostného letního sídla na Francouzské Riviéře, byla výsledkem jejího desetiletého úsilí. Adrianě bylo teprve šestadvacet let, ale musela se přinejmenším připravit na to, že její sláva začne každým okamžikem pohasínat, protože byla modelka. Zatím o ni byl stále veliký zájem, snad až příliš veliký, stála na nohou od samého rána a pózovala a pózovala, před fotoaparátem nebo na přehlídkových molech. Nebyla to vůbec lehká práce, vyžadovala trpělivost a zároveň značnou flexibilitu. A některé dny prostě neměla začátek ani konec. Když se pak po celodenním naditém programu konečně svalila do křesla ve svém luxusním bytě, musela se ještě věnovat svému zevnějšku. Třikrát týdně dvě hodiny cvičila, dvakrát týdně chodila běhat či plavat, denně přitom úzkostlivě pečovala o svou pleť, vlasy i nehty. Všechny procedury samozřejmě zabraly spoustu času a námahy. Co ale Adrianě na její práci vadilo nejvíc a na co si musela stále zvykat, že si musí odpírat určitá jídla, kvůli napnuté a svěží pleti, zdraví a samozřejmě udržení štíhlé postavy, musela se vyhýbat tukům a cukrům, opatrně zacházela s kořením a maso požívala jen zřídka. Něco v jejím životě se zkrátka nezměnilo, ani když se její příjmy ztisícinásobily. Stále je něčím omezovaná.
Vlastně i proto, kvůli svému odporu k dietním omezením, s kterými by ráda co nejdříve skončila, se nyní Adriana rozhodovala o své budoucí kariéře. Musela vymyslet svůj postup dál, dřív než si někdo uvědomí, že její tvář je již okoukaná a její útlé boky a ploché bříško už nikoho nevzrušují. Musí si to naplánovat, protože odcházet z popředí veřejnosti se má důstojně a na výsluní kariéry. Adriana se rozhodně nehodlala nechat něčím zaskočit. Zcela vážně uvažovala o třech možných zaměstnáních, které by zvládla a které by ji bavily - herečka, zpěvačka a zcela nečekaně, uvědomila si tuto alternativu až teprve nedávno, majitelka exkluzivního obchodu s dámským prádlem. Ano, jedné z těchto činností se hodlala věnovat, až jednou sekne s modelingem, a v každé z nich se hodlala nejprve trochu porozhlédnout. Po konkurenci i vlastních schopnostech, na zítra proto pozvala na večeři svého dobrého známého, slavného herce Dylana Starka, s kterým se chce tajně poradit o případném odstartování své herecké kariéry. Jednou už jí nabízel, zda si nechce jen tak z legrace projít kamerovými zkouškami, nabízel jí dokonce i menší roli na jednom svém filmu, tenkrát ale odmítla.
Ticho Adrianiných myšlenek prořízlo zvonění telefonu - jak se neslo objemným prostorem, v rozlehlém bytě znělo naléhavě a výrazně. Proto když Adriana k přístroji pospíchala, instinktivně se nad dotěrným tónem zamračila. Bude muset své služebné Mary říct, aby zařídila ztlumení toho otřesného zvuku. Zvedla sluchátko. „Haló!“ Zatímco stála v rohu místnosti, u nízkého mahagonového stolku se zlatým kováním, a vyřizovala přitom nedůležitý hovor se svým agentem, rozhlížela se po svém bytě. Byla na něj pyšná, na jeho rozměrnost i obsah, který tak pečlivě ladila s pomocí bytové architektky: nejvíce ze všeho milovala právě tuhle místnost. Byla to vlastně spíš hala, s perským kobercem, broušenými zrcadly a třemi sochami řeckých bohů.
V tomto okamžiku Adriana znechuceně zaklapla knihu. Už zase další příběh o úspěšné, krásné a štíhlé dívce (navíc také Adrianě, ušklíbla se), která vyrostla v chudobě, ale přesto díky své ambicióznosti nejenže získala prestižní zaměstnání, ale uspěje naprosto v každé oblasti, na kterou se vrhne. Nakonec si samozřejmě k sobě najde i stejně úspěšného, krásného, svalnatého muže, který ji bude milovat až do smrti. Zřejmě Dylana Starka, který ji již léta tajně miluje. Kdo to má pořád číst? Copak v Americe nežijou normální lidi?
Adriana se zvedla z gauče a ze starého peřiňáku po rodičích vytáhla deku a polštář. Ustlala si na pohovce, na níž předtím četla knihu. Další místnost v bytě neměla, jen jednu plus kuchyňský kout. A toaletu se sprchou samozřejmě, což ovšem byla její chlouba, během tří let pracovního procesu se Adrianě povedlo našetřit na její renovaci.
Adriana přistoupila k oknu, aby před spaním v bytě vyvětrala. Zalomcovala starým dřevěným rámem, který se jen s remcavým vrzáním podřídil její vůli. Do místnosti vplula chladivá svěžest podzimního večera. Adriana se zaposlouchala do utichajícího šumu města: známé kakofonie zvuků jedoucích aut, cinkající tramvaje a dohadující se dvojice opilců. Na moment se zahleděla do světel rozlehlých ulic před sebou, žlutobílý jas splynul v jednolitou hmotu, vyplňující prostory mezi důvěrně známými střechami. Nad jejich přátelským sepjetím mateřsky dohlížela petřínská rozhledna.
Adriana vzdychla. Pak odnesla špinavý hrnek od kávy do dřezu v kuchyňském koutě, jež byl součástí úzké chodby. Zde minula vysoké útlé zrcadlo (širší by se sem nevtěsnalo), ale pohledu do něj se úmyslně vyhnula. Neměla dnes chuť pohlédnout do své tváře, tváře té české Adriany, obyčejné holky z velkoměsta, která vůbec nevyrůstala v chudé domácnosti a nebyla ani výjimečně krásná, ani výjimečně štíhlá. Dietu držela proto, aby její nadváha ještě víc nevzrůstala. Kdepak. Adriana neměla nejmenší chuť se na sebe dívat. Ostatně, neměla čas se rozptylovat pitomostmi. Bylo už po osmé a ona musí ráno vstávat na půl pátou, aby včas dorazila do své kanceláře na vlakovém nádraží, kde už třetím rokem prodává jízdenky.