ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
čtvrtek 1.5.2025, svátek má
Svátek práce
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Ranní údivOtcovi psí smrt (druhý díl)Otcovi psí smrt (díl první)Tři hořkosladké básněUpíří kousnutí A p o k a l y p s a
Nejčtenější za 14 dní
Knížka o Babičce a její autorce je mistrovské díloMučivý thriller V pasti - s Anthonym Hopkinsem a Billem SkarsgårdemDalajlámova Moudrost štěstíKVÍZ: Dramatická úmrtí našich celebritTip na výlet: Zahraniční klenot SanssouciKrajina vlků – Místo činu: RolavaStories / Příběhy – Bohemia balet představil nový repertoárHrady CZ po 20.Kapela Cirku La Putyka – nové album na vinylu i onlineGolden Kids od zítřka opět spoluJana Kirschner, Lenny a Krásný ztráty LiveNová deska interpreta Keb’ Mo’ bude představena v Praze
MAPA ČASU – Félix J. Palma
03.09.2013 Stanislav Polauf Literatura
Toužíte cestovat v čase? Ze zvědavosti nebo k tomu máte důvod? Třeba takový, že byste rádi odčinili tragédii, která zasáhla váš život nebo hledáte hrdinu, který se ve vaší přítomnosti nenachází? Čtete rádi fantastické příběhy, v nichž se objevují slavná jména minulosti? Pak kniha MAPA ČASU už na vás čeká.
Pravda – o cestování v čase román je, ale než se k němu doberete uplyne téměř stovka stránek. Sám autor se za to omlouvá – ostatně rád vstupuje do děje knihy a tu a tam něco připomene či vysvětlí. Ovšem tyto první stránky dokáží čtenáři, že má před sebou dílo, které stojí za pozornost a spisovatele, který dokonale zvládá své řemeslo.
Kniha se dělí na tři části obsahující tři různé příběhy propojené postavou spisovatele H.G.Wellse (zhlíží na vás z perexu). S ním se ocitneme v roce 1896 v Londýně, který právě žije převratnou novinkou. Byl to právě Wells, který oslnil čtenáře svým románem STROJ ČASU, v němž hrdinové cestují v čase do velmi vzdálené budoucnosti. Nebyl první, kdo se tímto tématem zabýval – už třeba Dickens ve své povídce VÁNOČNÍ KOLEDA či Edgar Alan Poe v PŘÍBĚHU Z ROZEKLANÝCH HOR uvádí cesty v čase. Tam je to ale jen ve snu či halucinaci – u Wellse cestuje vědec dobrovolně a za pomoci originálního přístroje - stroje času.
První část románu uvádí na scénu mladého zámožného muže Andrewa Harringtona jehož nebaví život a touží spáchat sebevraždu. I samotný Dostojevskij by ocenil dušezpytný vhled do jeho raněné duše. Kdyby ovšem nebyla příčina tak trochu banální – nešťastná láska a smrt milenky rukou ve své době populárního Jacka Rozparovače. I Andrewova milenka je zvláštní postavou – mladík si ji vyhlédl na obraze a rázem si ji k smrti zamiloval (trochu to připomene Obraz Doriana Graye Oscara Wilda). Nevadí mu, že jeho vyvolená Marie Kellyová patří k nejspodnější vrstvě společnosti a živí se jako prostitutka. Od sebevraždy ho zachrání jeho bratranec Charles tím, že Andrewa zavede do domu spisovatele Wellse, který údajně vlastní stroj času, jímž by bylo možno se vrátit zpět a Jacku Rozparovači zkřížit jeho vražedné plány. Což se povede, ale… všechno byla zosnovaná fikce.
A tu se dostáváme k problematice knihy - k cestování v čase, nebo chcete-li čtvrtým rozměrem. Kdo z čtenářů se tímto tématem zabýval, ať už v teoretických knihách či nesčíslném množství sci-fi beletrie, ví, že teorií je mnoho a také možných otázek nespočet. Počínaje třeba tím zda je vůbec něco takového možné, zda to již nějaká civilizace dříve zkusila a hlavně – co se stane, když nějakým způsobem zasáhnete do dějů, které se již odehrály. Pan Wells se tím zabýval ve své fantazii (a poděkování se mu dostane i od jiné známé postavy tzv. Sloního muže, známého ze stejnojmenného filmu Davida Lynche). Na rozdíl od něho jistý podnikatel Gilliam Murray si z cestování časem udělal náramný kšeft. Důmyslnou pohádkou o „dírách v čase“ zblbl Londýn. Jeho společnost „Murreyho cesty časem“ prosperuje i když zatím dokáže vozit cestující jen do roku 2000, kde mohou být svědky záchrany zbytku lidstva ovládaného oživlými automaty hrdinným kapitánem Shackletonem.
Na tuto pohádku a cestu „parní tramvají“ do budoucnosti naletí i jedna dívka z bohaté rodiny Claire Haggertyová, nespokojená s tím, že jí rodiče i společenské zvyklosti vnucují nejapné mladíky zatímco ona touží po opravdovém hrdinovi. A tím nemůže být nikdo jiný než slavný kapitán Shackleton, za nímž se odhodlá odcestovat s Murrayho cestovkou a v roce 2000 se s ním nejen setkat ale také v této době zůstat. Nakonec je nucena se vrátit do své doby, ale jak to, že ho jednoho krásného dne potká v Londýně na ulici? Hrdina jejích snů představitel hrdinného kapitána Shackletona Tom Blunt si musí moc a moc vymýšlet jak a proč se k ní v čase vrátil a že ji musel přinést deštník, který v roce 2000 zapomněla. A také se obávat toho, aby neprozradil, že celé cestování je důmyslný podvod, což ostatně čtenář proživší ve zdraví rok 2000 dozajista dávno vytušil. Ale bez pomoci H.G.Wellse a jeho dopisů (v duchu osvíceneckého epistolárního románu) by tuhle story nezvládl. I v této roli spisovatel obstojí, i když záchrana lásky (i společenské cti) dívky je opět malým podvodem.
Pokud si v tuto chvíli řeknete, že Félix J. Palma vás cestováním v čase mystifikuje a tyto cesty v závěru obou dílků „shodí,“ pak ve třetí části knihy už dochází k setkání spisovatele H.G.Wellse s opravdovým poutníkem v čase a budete mít o čem přemýšlet. Návštěvník jménem Marcus je zcela bez skrupulí, neváhá zabíjet a touží po novém románu spisovatele a také po dílech Brama Stockera a Henryho Jamese, které by rád vydal ve svém čase pod jménem Melvin Frost. Lze tomu zabránit? Poutník z budoucnosti také před užaslýma očima tři spisovatelů odhalí podivuhodnou „mapu času.“ Prozradit lze jen to, že vypadá zcela jinak než běžná mapa jakou známe. Podstatné je to, že každý zásah z budoucnosti do minulých dějů vytváří novou realitu, jinou dimenzi. A těch paralelních světů, jak ukazuje poutník Marcus je nespočet – věřte, nevěřte…
MAPA ČASU je čtivým dílem kombinujícím několik příběhů. Dalo by se říci, že je poctou spisovateli H.G.Wellsovi a čtenáři umožní prožít řadu dobrodružství, nést se na vlně sci-fi, ale držet se přitom pevně na zemi a v realitě. Viktoriánskou Anglii se Félixu J. Palmovi podařilo zachytit skutečně mistrnně a věrohodně. Autor si pohrává se čtenářem, střídá styly vyprávění a vždy přijde s nějakým překvapením. Tím je nejen titulní „mapa času“ ale originálních nápadů je daleko více. Dojemný je dopis, v němž se popisuje budoucí (minulé) milování kapitána Shackletona s Claire, čtenáře překvapí dopis H.G.Wellse z budoucnosti, který adresuje sám sobě a jeho rozhodování, v jakém ze dvou životů by chtěl žít.
Pokud znáte stovky děl o „cestování v čase“ i vás na mnoha místech Félix J. Palma překvapí – doufáme, že mile a příjemně. Občas je sice trochu moc upovídaný, ale nenudí. Nevadí ani to, že se chová jako pan vševědoucí, že prozrazuje jak on jediný „vidí“ do nitra postav. Proč ne, vždyť jsou jeho výtvorem.
A otázka paralelních světů? Můžete o nich uvažovat… A také, jako H.G.Wells v závěru, o literatuře a jejím působení na čtenáře. Nemůžeme jinak, než na závěr ocitovat: „Opravdová literatura musí čtenářem pohnout, zasáhnout ho, změnit jeho pohled na věci, shodit ho dobře mířeným šťouchnutím ze srázu jasnozřivosti.“ &Spanělský literát Félix J.Palma se o to svým bestsellerem vydaným již ve třiceti zemích, úspěšně pokusil.
Snad jen ještě malou poznámku k překladu: Nevím zda místo slova „automat“ pro oživlé a myslící stroje by nebylo vhodnější zaběhnuté slovo „robot.“ A při popisu Wellsova stroje času vás zarazí užití slova mnohem mladšího a pro konec 19. století nepatřičného - „obrazovka.“
Foto: englischbine.wordpress.com, nakladatelstvi.hostbrno.cz
Kniha se dělí na tři části obsahující tři různé příběhy propojené postavou spisovatele H.G.Wellse (zhlíží na vás z perexu). S ním se ocitneme v roce 1896 v Londýně, který právě žije převratnou novinkou. Byl to právě Wells, který oslnil čtenáře svým románem STROJ ČASU, v němž hrdinové cestují v čase do velmi vzdálené budoucnosti. Nebyl první, kdo se tímto tématem zabýval – už třeba Dickens ve své povídce VÁNOČNÍ KOLEDA či Edgar Alan Poe v PŘÍBĚHU Z ROZEKLANÝCH HOR uvádí cesty v čase. Tam je to ale jen ve snu či halucinaci – u Wellse cestuje vědec dobrovolně a za pomoci originálního přístroje - stroje času.
První část románu uvádí na scénu mladého zámožného muže Andrewa Harringtona jehož nebaví život a touží spáchat sebevraždu. I samotný Dostojevskij by ocenil dušezpytný vhled do jeho raněné duše. Kdyby ovšem nebyla příčina tak trochu banální – nešťastná láska a smrt milenky rukou ve své době populárního Jacka Rozparovače. I Andrewova milenka je zvláštní postavou – mladík si ji vyhlédl na obraze a rázem si ji k smrti zamiloval (trochu to připomene Obraz Doriana Graye Oscara Wilda). Nevadí mu, že jeho vyvolená Marie Kellyová patří k nejspodnější vrstvě společnosti a živí se jako prostitutka. Od sebevraždy ho zachrání jeho bratranec Charles tím, že Andrewa zavede do domu spisovatele Wellse, který údajně vlastní stroj času, jímž by bylo možno se vrátit zpět a Jacku Rozparovači zkřížit jeho vražedné plány. Což se povede, ale… všechno byla zosnovaná fikce.
A tu se dostáváme k problematice knihy - k cestování v čase, nebo chcete-li čtvrtým rozměrem. Kdo z čtenářů se tímto tématem zabýval, ať už v teoretických knihách či nesčíslném množství sci-fi beletrie, ví, že teorií je mnoho a také možných otázek nespočet. Počínaje třeba tím zda je vůbec něco takového možné, zda to již nějaká civilizace dříve zkusila a hlavně – co se stane, když nějakým způsobem zasáhnete do dějů, které se již odehrály. Pan Wells se tím zabýval ve své fantazii (a poděkování se mu dostane i od jiné známé postavy tzv. Sloního muže, známého ze stejnojmenného filmu Davida Lynche). Na rozdíl od něho jistý podnikatel Gilliam Murray si z cestování časem udělal náramný kšeft. Důmyslnou pohádkou o „dírách v čase“ zblbl Londýn. Jeho společnost „Murreyho cesty časem“ prosperuje i když zatím dokáže vozit cestující jen do roku 2000, kde mohou být svědky záchrany zbytku lidstva ovládaného oživlými automaty hrdinným kapitánem Shackletonem.
Na tuto pohádku a cestu „parní tramvají“ do budoucnosti naletí i jedna dívka z bohaté rodiny Claire Haggertyová, nespokojená s tím, že jí rodiče i společenské zvyklosti vnucují nejapné mladíky zatímco ona touží po opravdovém hrdinovi. A tím nemůže být nikdo jiný než slavný kapitán Shackleton, za nímž se odhodlá odcestovat s Murrayho cestovkou a v roce 2000 se s ním nejen setkat ale také v této době zůstat. Nakonec je nucena se vrátit do své doby, ale jak to, že ho jednoho krásného dne potká v Londýně na ulici? Hrdina jejích snů představitel hrdinného kapitána Shackletona Tom Blunt si musí moc a moc vymýšlet jak a proč se k ní v čase vrátil a že ji musel přinést deštník, který v roce 2000 zapomněla. A také se obávat toho, aby neprozradil, že celé cestování je důmyslný podvod, což ostatně čtenář proživší ve zdraví rok 2000 dozajista dávno vytušil. Ale bez pomoci H.G.Wellse a jeho dopisů (v duchu osvíceneckého epistolárního románu) by tuhle story nezvládl. I v této roli spisovatel obstojí, i když záchrana lásky (i společenské cti) dívky je opět malým podvodem.
Pokud si v tuto chvíli řeknete, že Félix J. Palma vás cestováním v čase mystifikuje a tyto cesty v závěru obou dílků „shodí,“ pak ve třetí části knihy už dochází k setkání spisovatele H.G.Wellse s opravdovým poutníkem v čase a budete mít o čem přemýšlet. Návštěvník jménem Marcus je zcela bez skrupulí, neváhá zabíjet a touží po novém románu spisovatele a také po dílech Brama Stockera a Henryho Jamese, které by rád vydal ve svém čase pod jménem Melvin Frost. Lze tomu zabránit? Poutník z budoucnosti také před užaslýma očima tři spisovatelů odhalí podivuhodnou „mapu času.“ Prozradit lze jen to, že vypadá zcela jinak než běžná mapa jakou známe. Podstatné je to, že každý zásah z budoucnosti do minulých dějů vytváří novou realitu, jinou dimenzi. A těch paralelních světů, jak ukazuje poutník Marcus je nespočet – věřte, nevěřte…
MAPA ČASU je čtivým dílem kombinujícím několik příběhů. Dalo by se říci, že je poctou spisovateli H.G.Wellsovi a čtenáři umožní prožít řadu dobrodružství, nést se na vlně sci-fi, ale držet se přitom pevně na zemi a v realitě. Viktoriánskou Anglii se Félixu J. Palmovi podařilo zachytit skutečně mistrnně a věrohodně. Autor si pohrává se čtenářem, střídá styly vyprávění a vždy přijde s nějakým překvapením. Tím je nejen titulní „mapa času“ ale originálních nápadů je daleko více. Dojemný je dopis, v němž se popisuje budoucí (minulé) milování kapitána Shackletona s Claire, čtenáře překvapí dopis H.G.Wellse z budoucnosti, který adresuje sám sobě a jeho rozhodování, v jakém ze dvou životů by chtěl žít.
Pokud znáte stovky děl o „cestování v čase“ i vás na mnoha místech Félix J. Palma překvapí – doufáme, že mile a příjemně. Občas je sice trochu moc upovídaný, ale nenudí. Nevadí ani to, že se chová jako pan vševědoucí, že prozrazuje jak on jediný „vidí“ do nitra postav. Proč ne, vždyť jsou jeho výtvorem.
A otázka paralelních světů? Můžete o nich uvažovat… A také, jako H.G.Wells v závěru, o literatuře a jejím působení na čtenáře. Nemůžeme jinak, než na závěr ocitovat: „Opravdová literatura musí čtenářem pohnout, zasáhnout ho, změnit jeho pohled na věci, shodit ho dobře mířeným šťouchnutím ze srázu jasnozřivosti.“ &Spanělský literát Félix J.Palma se o to svým bestsellerem vydaným již ve třiceti zemích, úspěšně pokusil.
Snad jen ještě malou poznámku k překladu: Nevím zda místo slova „automat“ pro oživlé a myslící stroje by nebylo vhodnější zaběhnuté slovo „robot.“ A při popisu Wellsova stroje času vás zarazí užití slova mnohem mladšího a pro konec 19. století nepatřičného - „obrazovka.“
Foto: englischbine.wordpress.com, nakladatelstvi.hostbrno.cz
**************************************
Félix J. Palma: MAPA ČASU –
Ze španělského originálu El mapa del tempo
přeložila Iveta Gonzálesová
vydal Host – vydavatelství, s.r.o. Brno roku 2013
Félix J. Palma: MAPA ČASU –
Ze španělského originálu El mapa del tempo
přeložila Iveta Gonzálesová
vydal Host – vydavatelství, s.r.o. Brno roku 2013
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Literatura
AI v rukou Martina Petišky
Knížka o Babičce a její autorce je mistrovské dílo
O mém vztahu k upírům
Krajina vlků – Místo činu: Rolava
Vinnetouův odkaz
Dokonalá vražda a jiné povídky Miroslava Macka
FOTOCITÁTY přímo z duše
Březnové čtení: Od napětí k vnitřnímu klidu
Sny podle Stephena Kinga
Kouřové zrcadlo – pátrání po tajemném artefaktu pro Rudolfa II.
Mácha neumře
Historky z podsvětí filozofie s nádechem popkultury
Václav Křivanec a jeho čtyři bestsellery
Tarotové krajiny pro tiché a přemýšlivé vykladače
Strašidelno, zvláště filmové, podle Antonína Tesaře
Karel Švanda a jeho Fantomy
Ode dneška Kunderova Totožnost v audio
Desatero smyslů? Copak jich nemáme jen pět?
Jak být přirozeně krásnější?
Únorové knižní okénko
Další články v rubrice Literatura
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.