Ten se zřetelně odvolává na hudební těleso malíře Stanislava Diviše, mladšího kolegy z Konfrontace III. proběhnuvší v roce 1985, tedy Krásné nové stroje.
 
Přikládat velký význam názvu výstavy u takového mystifikátora, jakým je již déle než půl století na české výtvarné scéně malíř Jiří Načeradský, by bylo zavádějící. Nicméně krásu, erotiku i stroje na této výstavě najdeme. Hned nejstarší dílo výstavy, Žena s mávátkem z r. 1959, je odvážnou dobovou parodií na Čumpelíkovy budovatelské obrazy, kde student druhého ročníku AVU s krásou a erotikou naložil velmi osobitě. Mladý umělec přemaloval z vývěsky stržený plakát, který  zobrazoval ženu v prvomájovém průvodu nadšeně mávající vlaječkou. Soudružku obdařil nahým tělem kyprých tvarů a motiv státní vlajky nahradil symbolickým geometrickým útvarem. Toto dílo předjímající pop-art dosud nebylo vystaveno ani reprodukováno.
 
I další vystavené obrazy, kresby a grafiky nám představující Načeradského jako kreslíře a malíře výrazně  překračujícího studijní osnovy i oficiální dobovou estetiku. &Siroký rozptyl výtvarných forem potvrzuje autorovu snahu o nestylovost i jeho akceptování všech známých výrazových možností. Tento přístup, později definovaný jako postmoderní, je příznačný pro autorovu tvorbu až do dnešních dnů.
 
Výstava v Galerii U Betlémské kaple v centru Prahy představí na dvou poschodích průřez ranou tvorbou tohoto klasika nové figurace a tzv. České grotesky ve výběru zhruba padesáti děl ze soukromých sbírek a z majetku autora. Obohacením expozice budou autorovy skicáky z dob studií na Akademii výtvarných umění v Praze.
 

 
 
            Jiří Načeradský

^{_{Zdroj: Petr Mach
kurátor výstavy}}