Jak jsem se měl před půlstoletímRobinson Zpěvák Petr Novák, já a náhrobní kámen vlakovkyVečírekMilane Špačku, tak už vylezSlaměný vdovec
Nová výstava v Kutné Hoře odhaluje příběh slavné mincovnyCo funguje, napodobíme? Příklad z HollywooduKdyž se Velikonoce (ne)povedou aneb svátky mezi tradicí a bizáremJeff Beal v Praze: Světová premiéra hudby k vizionářskému MetropolisMilovník knih v roli kataDvousetletý Gustave MoreauOperace Viking: Série o českých špionech za studené válkyTicho, které zůstalo v dlaních: Březnové ohlédnutíIgráček slaví padesátiny. Přejeme všechno nejlepší!Marně vzpomínám na ZoruNámořník z domu s cimbuřímMezinárodní týdny tance slaví 40 let: v dubnu do Prahy přijedou soubory z Evropy
| V to pondělí se optám plyšového mravence (jménem Ant): „Chceš, Ante, k Jorice?“ Odvětí: „Velice.“ Dodá: „Zatím ale žádnou neznám. Ty... Vyprávěj o ní.“ I budu tvrdit: „To Jorika je naší pravou paní, Ante, a někdy to i zdaní.“ „A já?“ „Tebe hladí. Místo mě. A jindy sní! To vedle tebe, Ante. A spí po tvém boku a vlasy, vlasy, ty má Jorika rozpuštěny na tvých tykadlech! A každé ráno s tebou (slyš) hovoří a hovoří a to ač jsi Ant i plyš, (a já krev a maso Ale bez Joriky zůstaneš také ty, Ante, leda vzpomínkou na jedno dětské hračkářství kde si tě místo Joriky koupí někdo jiný kdo na rozdíl ode mě dospěje |
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.