Jeden krtek jaro neděláMezi tichem přírody a křehkostí štěstí: Čtenářský prosincový deníkLondýnská fantasy Alana MooreaReálný domov bez nároku na dokonalostVáclav Cílek o ŘípuRukověť pro posluchače zprávRufus: Mořský dráček, který neuměl plavatProč přidat do kávy olivový olej?Když péče o blízkého přerůstá přes hlavu: přehled služeb, které vám mohou ulevitMimořádná divadelní spolupráce 6 dobrých tipů pro budoucí spisovateleVzduch byl modrý nikotinem aneb Sedláčkovina za sto
S cestovním vakem přijíždím vlakem, s duší dychtivou a v hlavě slova básníkova. Ach Čechy krásné, Čechy mé, obraze rámu prastarého, kolikrát vytrhli tě z něho, až oprýskaly barvy tvé, a v den slavný,znovu pro zraky žárlivé, napjal tě rámař starodávný. Známá krajina úplně jiná, srdce bolí nad zbytky polí, pod deskou z azbestu nenajdu cestu k domovu,ukrytému za pustým nádražím, k hospůdce útulné s rozpadlou střechou. Ach - Čechy krásné, Čechy mé! Obraze rámu prastarého, ležíš přede mnou vytržen z něho, až oprýskaly barvy tvé. Místo lučin sklady, místo lidí šelmy, moje rodná země změnila se - velmi. ikonka: wikipedia.org |
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.