Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  neděle 3.11.2024, svátek má Hubert 

Hledej

Spolupracujeme

www.alpress.cz

www.argo.cz

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


MOJE SESTRA III.

14.12.2013   Dagmar Hermannová   Próza   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

MOJE SESTRA III.kapitola III....viděla jsem krásný, úplně bílý obličej...


Zasáhla mně barevná vzpomínka na doby dávno minulé, a ta se teď promítala mým mozkem živě, jako se to stává hrdinům televizních seriálů,když režisér pořebuje do děje současného promítnout děj minulý.Léto - horko - velká zahrada, v trávě se batolí asi tříleté dítě, vrzla zahradní branka, vrata se otevřely,v nich stojí vysoká černovláska,a dítě radostně běží k ní.Skočí jí do náruče, a dívka dítě laská..."kočičko, ty jsi tady sama?"...a děj minulosti se promítá dál,procházka v krásné přírodě po okolí, muž se ženou se vedou za ruce a za nimi se loudá dítě. Už byli v domě, když se dítě přiloudalo k zahradní brance, a najednou slyší strašný výkřik! Srdcervoucí.A po něm další křik a spoustu hluku,potom muž vybíhá z domu a odnáší dítě k sousedům,kde si v jejich zahradě hraje s jinými dětmi, zatímco k té jejich přijíždějí auta, a jedno z nich je veliké a černé.Pro dítě si pak přišli až za několik dnů, oblékli jí sváteční šaty s bílým límečkem a skládanou sukýnkou, a přisunuli ji blíž mezi ostatní. Dívala se na krásnou tvář a černé vlasy, velké oči zavřené,oblečenou do krásných šatů, mezi spoustou květin..."teď je z ní krásná princezna, která spí"...a poučili dítě, aby jí položilo do klína červenou růži.

"Kočičko - ty jsi tady sama?"...ozvalo se vedle mně.

Ale režisér mi nedal pokoj. Byla jsem velká,a chodila jsem už do školy, když jsem chtěla vědět,kdo je ta černovláska na fotografii v rámečku na prádelníku.

"Tvoje sestra" - řekl otec, a to bylo všechno, co byli ochotni mi říci. Stáhli se nějak do sebe, a téměř se doma nemluvilo. Nic jsem nechápala. V té době už ani můj velký bratr nebyl doma,po studiích odejel,a přicházely od něho jen občas dopisy odněkud z Brna, a na vánoce pohlednice. Vyprázdněný život.Nikdy jsem nezažila mateřskou něhu, a jestli se se mnou matka někdy mazlila když jsem byla miminko, už jsem zapoměla. Tím více a jedině jsem milovala svého otce,který mně naopak rozmazloval. Jeho vidím ve vzpomínkách často.Stačí se podívat do zrcadla.Po něm mám modré oči a světlé vlasy,ostatní v rodině byli tmavovlasí. Říkával, že jsem jeho kačátko...a pak najednou umřel,když jsem ho nejvíc potřebovala.Jeho smrt jsem vnímala jako zradu. Jako něco, co se nemělo stát, protože to nebylo předem domluvené. Odešel, aniž mi stačil cokoliv říci, a mně se zhroutil celý svět.

Voněla něčím zvláštním.
"A kdo tedy jsi, a jak jsi se sem dostala?" zeptala jsem se.

"Vždyť víš kdo jsem - dívala ses na mně, než jsem musela odjet."

"Chceš mi snad vykládat, že jsi ta z rakve? To máš smůlu, protože já na duchy nevěřím. A taky to nedává smysl - jak ses dozvěděla, kde teď bydlím,a proč jsi zatím nikdy za mnou nepřišla?" sypala jsem ze sebe rozčileně.

"Všechno v životě má smysl Marci, to si pamatuj. Jsem s tebou pořád. Proto vím i o čem přemýšlíš a čím se trápíš, ale přijít můžu jen v pravý čas...a to je teď. Nezapomeň, že jsem o hodně starší, a chtěla jsem...mohla jsem...být tvoje matka" opravila se.

Zas nesmysl! Nemohla být o tolik starší,když vypadala stejně jako na té fotografii,kde je jí dvacet jako teď mně. Uvědomila jsem si, že když jsem doma občas prohrabávala fotky,viděla jsem ještě i jiné, kde byla jako miminko, nebo ve školní lavici, nebo jako slečna z tanečních,ale na žádné nebyla starší. Dvacítkou to skončilo. Nejspíš nějaká káča - všechno ví a dělá si ze mně legraci. Celý večer mi bylo horko, ale teď jsem se roztřásla zimou.

Přitáhla mi deku až k bradě.
"Třeseš se, protože ti ubývá vzduch" sedla si ke mně na postel,její zvláštní vůně mně obklopila,a bylo mi na zvracení.

"Neřeklas mi, jak ses sem dostala" opakovala jsem otázku.

"Dostanu se všude kde chci být - to teď není důležité. Jsem tady s tebou, a ty máš radost - vždycky jsi mně měla ráda - vzpomínáš?"

Naklonila se ke mně. Ve světle pouličního osvětlení jsem viděla krásný, úplně bílý obličej, který ostře kontrastoval s červenými ústy,jazykem, i vnitřkem úst.Jak mluvila, měla ústa jakoby plná krve.


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0569 s