Krásné, nemyslíte?! V době, kdy svět a lidé v něm (tzv. západní civilizace) berou své tradice, folkor a kořeny jako něco "divného", co přichází pouze v podobě různých festivalů a kulturních akcí, jsou to indiáni, kteří nám připomínají, že jsme zapomněli, odkud pocházíme. 

Vzpomínám, jak jsem svým dětem vysvětlovala, že zápisky v sešitě o tom, jak primitivním národem indiáni jsou, zase až tak úplně přesné nejsou. Ne, to není útok na školství a všeobecně učitele, sama učím. Ale na nevědomost toho konkrétního člověka dnes, v 21.stol., kdy učí mladé generace, že odlišnost, je  primitivnost. Být jiný, neznamená být primitivní. A ten, kdo lpí na svých tradicích, které se přenášejí ústně a opatrují se po mnoho generací, je medicinmanem v řeči indiánů, ten, který může tímto předávaným bohatstvím léčit. Využít moudrosti jak spirituality, tak i základů psychologie, sociologie, přírodních věd a tím vším propojit energeticky dva světy, to je v síle jediného muže.
Dnes lze najít hlasy, že klasická medicína nestačí a můžeme se shodnout, jak moc důležité je v léčebném procesu návrat ke kořenům. Vnímání nemoci jako výsledek procesu, který tu je a jen my se můžeme vyléčit. Nám pomáhá doktor, indiánům medicinman. V tomto případě Blackhorse Mitchell z kmene Navahů, jedna z hlavních postav této velice zajímavé knihy.
Navahové patří v dnešní Americe k nejpočetnější skupině původních obyvatel. Jejich původní lokalita byla na území dnešní Kanady a díky klimatickým změnám je osud zavál mnohem jižněji, k hranici Monument Valley. Historie většiny indiánských kmenů by se dala nazvat tragickou. Pokud Evropa má svůj temný stín v podobě holocaustu, pro americké dějiny je to postupné osidlování území, "zlatá horečka" a neustálá Nerudova otázka "Kam s nimi?". Dnes mají Navahové největší rezervaci ve Spojených státech. Na území velkém skoro jako Česká republika žije asi 175 tisíc příslušníků tohoto hrdého národa. Ale nečekejte, že tady narazíte na ztepilé indiánské bojovníky. Většina jich upadá do mezi prostoru, kdy nejsou ani Američané ani Indiáni. Snad první známky obrození a návrat opět k původnímu jazyku i tradicím zlepší celkové vysoké procento nezaměstnaných i kriminality v dnešní rezervaci.
Sám Blackhorse říká, že pokud chce někdo zabít indiána, stačí mu vnutit jiný způsob života. Bohužel momentální stav nejenom "jeho" kmene, je toho smutným důkazem. 

Jak ale vznikla tato kniha? Před dvěma lety byl Václav Cílek pozván Sašou Stipsitsem do navažské rezervace v místě, kterému se říká Four Corners, neboli Čtyři rohy. Rozdíl mezi nimi byl ten, že Saša znal navažského medicinmana dvacet let, Václav Cílek se na tuto spirituální cestu měl vydat poprvé. Celou skupinu v roce 2012 doplnil kameraman Jasim. Cesta po místních ceremoniálech mohla začít. Deník mohl vzniknout a kniha celou tuto pouť jen potvrdila.

Jedná se o velice příjemné čtení, dle mého názoru, čtení pouze na určité chvíle. Je zapotřebí se tak trochu naladit. Deníkové záznamy, myšlenkové mapy a prolínání dvou kultur, chce trocha toho soustředění. Jsou zde totiž kousky textu, které zachycují  postřehy a vzpomínky. Naše civilizace zvyklá na všechnu tu dynamiku, počítačové triky, 3D zpracování, čte příliš rychle, ve spěchu. Hrozí nám, uspěchaným, že dopadneme jako v indiánské legendě, která se váže ke skalnímu monumentu z přebalu knihy, Shiprock. Podle Navahů jde o ptáka z vesmíru, který dávno přiletěl, posadil se, zapomněl na sebe, zkameněl a rozpadl se. Bez tradic, kořenů, nejsme ničím.