AG je za dveřmi
04.02.2003
redakce
Společnost
V neděli ČT 2 odvysílala pořad Za dveřmi je A. G., Causa: Netištění autoři - téma, o kterém se ví, ale veřejně se o něm moc nemluví. Arnošt Goldflam se ptal na názory na stav dnešní literatury a kultury všeobecně nejen autorů dnes nepublikovaných, ale i autorů, jejichž tvorba byla tabu před rokem 89, dále nakladatelů a kritiků . K dané problematice se zde vyslovili např. Vladimír Přibský, Josef Hotmar, Jaroslav Čejka, Milan Uhde, Vladimír Pistorius, Ivana Blachutová , doc. Jiří Trávníček, PhDr. Hana Hrzalová, prof. Štěpán Vlašín a jiní.
Z tohoto názorového střetu, zejména z argumentů některých vydavatelů, zazněl smuteční pochod pro obrození úrovně české literatury a kultury vůbec. Padla zde obecně známá fakta. Dostaly se tu na povrch i skutečnosti, které jsou klasickým obrazem trendu naší společnosti, duch ziskuchtivosti a osobní nevraživosti se skrývá za hesla demokracie a tržní ekonomiky. Není žádným tajemstvím, že o tom, co u nás vyjde knižně, rozhoduje "mocné impérium" vydavatelů a nakladatelů, pro většinu z nich je hlavním posuzovacím kritériem díla nikoliv kvalita, ale zisk. Takže se sází na známá a osvědčená jména dobře komerčně zavedených autorů, ostatní nemají téměř žádnou šanci.
Rovněž vyšlo najevo, že dalším důležitým kritériem pro posuzování děl je míra osobní sympatie editora k jednotlivým spisovatelům. V nemilosti se ocitli zvláště autoři hojně vydávaní před rokem 89. Na zdůvodnění tohoto přístupu padlo cosi nejasného ve smyslu, že tito autoři si svou dávku publikace již vyčerpali. A proto se tím autoři dostávají do stejné situace jako v dobách normalizace, jen k cenzuře jsou jiné důvody. Před listopadovou revolucí cenzuru řídila ideologie socialismu. Dnes cenzuruje zisk a osobní antipatie. Dříve mohli zakázaní autoři vydávat pouze v ilegalitě samizdatu. Dnes jsou neoblíbenci editorů a "neziskoví autoři"- zpravidla začínající neznámí literáti touto politikou nuceni uchýlit se k publikování na internetu.
Lze tedy říci, že takoví autoři jsou odsunuti do ilegality. A tím se vlastně dostáváme zpět do situace, z které jsme po "revoluci" vyšli. Pořád funguje jistý diktát mocných, určujících, kdo se bude vydávat a kdo ne. Diktát zůstane vždy diktátem, ať jej určuje politická ideologie, nebo vize zisku a osobních antipatií.
Dost silný hřebík do srdce české literatury zasekl fakt, že se hlasy volající po návratu českých děl a kulturních tradic označují za projev nacionalismu. Je šokující, že v době, kdy naši kulturní scénu ovládá zahraniční tvorba, dokáží ziskuchtivci smést ze stolu projev vlastenectví a úcty k vlastnímu kulturnímu odkazu tak absurdním argumentem, aby tím obhájili nadnárodní zájmy. Za tragikomické považuji, jak se stoupenci nadnárodních zájmů ohánějí internacionalismem, asi zapomínají, že v době komunistického režimu se právě touto mezinárodní sounáležitostí oháněli stoupenci hesla - "Se SSSR na věčné časy a nikdy jinak". Pravda, dnes se pod rouškou internacionalismu razí jiná hesla: " Se ziskem na věčné časy a nikdy jinak" V duchu tohoto sloganu se hlasy volající po kvalitnější literatuře a kultuře lacině ocejchují puncem nadřazenosti. Pokud na jejich umlčení nestačí tento cejch, vytáhne se populistický trumf, který vždy zabere. Například snaha nakladatelství Futurum vrátit poezii zpět ke čtenáři vydáváním neziskového žánru, jako jsou v současné době básně, byla označena za levicovou propagandu. Skutečnost, jak absurdně jsou zastánci nadnárodních zájmů ochotni manipulovat s argumenty pro obhajobu zisku, je smutečním vykřičníkem nejen pro vývoj české literatury, ale i pro kulturní svébytnost českého národa.
Připadám si, jako bychom se vraceli do dob Rakouska-Uherska, i když s drobným rozdílem - místo rakouského monarchy si šlapeme po národním sebeurčení a hrdosti sami svým dobrovolným podřízením se světově komerčnímu trendu. Raději sami sebe spláchneme, než bychom se vzdali vidiny tučných zisků a hrdě zvedli hlavu nad svou kulturní tradicí. A tak mi nezbývá než doufat, že se snad časem objeví nějaký Dobrovský s Jungmannem a připomenou Čechům, že jsou národem s bohatou kulturní historií, na kterou by měli být hrdí.