Počátek dvacátého století s sebou přinesl mnoho změn. Mezi nimi i pohled na ženu - pryč byl svazující korzet, dlouhé vlasy a nesmyslná pravidla. Krom toho, že mohly ženy volně dýchat, dostalo se jim i jiné pocty - možnosti práce. Suzanne Rindellová nás ve své prvotině Ta druhá zapisovatelka nechá nahlédnout do života jedné policejní stenotypistky. 

New York, rok 1924

Rose Bakerová je obyčejná mladá žena, sirotek vychovaný jeptiškami. Je pracovitá a její morální zásady jsou velmi silné. Ač ve velkoměstě kolem ní "bují revoluce", která smetá viktoriánské představy o tom, co se smí a nesmí, Rose stále žije "ve starém světě". Obdivuje vše, co je dle ní "morální" - starou hudbu, své dlouhé vlasy, seržanta, práci stenotypistky, spravedlnost. Alespoň do té doby, než se pozná s Odalií.

Odalie je pravým opakem staropanenské Rose. Charismatická, usměvavá, sebevědomá, koketní. Se svým mikádem a překrásnou garderobou je ztělesněním moderní dívky. Každý, kdo se s Odalií seznámí, propadne jejímu kouzlu - každý ji chce potěšit, milovat, přátelit se s ní. Nejinak je tomu i u Rose, která Odaliinu kouzlu propadá stále víc.

Je těžké vyjádřit slovy, co jsem od Odalie vlastně chtěla; jazyk příliš snadno deformuje, víte, a nedokáže vystihnout podstatu. Jednou, když jsem ještě chodila na Bedfordskou akademii, jsme se učily o takových těch masožravých amerických rostlinách. Většinu ostatních spolužaček fascinovala brutální mucholapka podivná, jejíž semknuté listy fungovaly jako malinkaté pasti na medvědy. Mě ale daleko víc zaujala láčkovka s daleko půvabnějšími láčkami ve tvaru obrácených zvonků, která přežívala na prostém principu návnady v podobě sladkého nektaru. Odalie byla v mých očích přesně taková a řekla bych, že v očích ostatních lidí taky. Příslib, že možná právě vy se stanete objektem její lásky a zbožňování, byl tím sladkým nektarem, jemuž člověk nedokázal odolat; ochotně jste za ním kráčeli jako hmyz přitahovaný ke své vlastní zkáze.

Kam až vás může zavést důvěřivost a posedlost druhým člověkem, čeho jsou lidé schopni, aby došli svého cíle, a že není všechno zlato, co se třpytí - o tom všem Rose vypráví. Jako vypravěčka je trochu chaotická, místy možná nudná, někdy s ní soucítíte a jindy je vám krajně nesympatická. Ovšem dříve, než si to uvědomíte, se vám dostane pod kůži a vy potřebujete vědět, co bude dál a jak to vše skončí.

Román Ta druhá zapisovatelka není tak bouřlivým dílem, jak jsem čekala. Nicméně, když mu tohle odpustím, jedná se o zajímavou knihu, která však bude nudit čtenáře, jenž nemají rádi rozsáhlé popisování. Konec díla mi plně vynahradil občasné pochybnosti, jenž ve mě čtení vyvolalo. Vytrvat s Rose až do konce stálo za to.

Autor: Suzanne Rindellová
Překladatel: Naďa Funioková
Počet stran: 400
Nakladatelství: JOTA
Rok vydání: 2014
Obrázek: úvodní: www.jota.cz
              konec článku: Nikola Slavíčková