Ocitáme se na počátku 17. století v kraji Creuse uprostřed Francie. Sem se uchýlil do ústraní velký mistr hry na violu de gamba pan de Sainte-Colombe (mistrně ho ztvárnil Jean-Pierre Marielle). Geniální skladatel a virtuos zasvětil svůj život zcela hudbě a společnosti i světských lákadel se straní. Odmítl všechny pocty, lesk a slávu dvora Ludvíka  XIV jen aby se mohl plně oddat hudbě, kterou provozuje se svými dvěma dcerami. Snaží se o absolutní dokonalost a podmanivými tóny se pokouší přivolat z říše mrtvých svoji zesnulou manželku.

Osud ho dovede k setkání s jiným skvělým hudebníkem Martinem Maraisem (Guillaume Depardieu). Tento jeho žák je však zcela jiné povahy.  Hudba je pro něj prostředkem jak proniknout do lesku královského dvora, kde se chce proslavit a získat proslulost. Zatímco Martin usiluje o dokonalost hry na violu proto, aby oslnil a pronikl do vyšších pater společnosti, jeho učiteli jde o úplné oproštění, o téměř mystickou ryzost.

Řetěz přijmutí o odmítání, který provází vztah dvou geniálních umělců, je prodchnut  láskou k hudbě a kořeněn Martinovým vztahem ke skladatelovým dcerám (Carole Richertová a Anne Brochetová). A ve filmu slavného Alaina Corneaua hraje nejen hudba. Barokní svět v něm ožívá v plném lesku, nebo lépe v plném svitu svíček. Režisérovi se podařilo dokonale evokovat  dobu, kdy oba umělci tvoří, přičemž nasvícením a stylizací scény připomene obrazy holandských mistrů 17. století. Vše je poměrně statické, jen gesta jsou mnohdy prudká a vášnivá na rozdíl od dlouhých pohledů. Staromódní pohled odpovídá době, kdy se příběh odehrává, ale ztvárněním může na první pohled působit trochu strojeně.  Pro náročnou vytříbenost mnozí film srovnávali s díly Ingmara Bergmana či japonského tvůrce Jasudžiró Ozua. Divák zvyklý na dnešní akční filmy musí svoji mysl zpomalit a „naladit“ se nižší vnímací frekvenci.

Film měl v době svého vzniku (1991) ve Francii mimořádný ohlas. Lámal divácké rekordy a získal plných sedm Cézarů (což je francouzské obdoba Oscara) – za nejlepší film, režii, ženský herecký výkon, kameru, zvuk, kostýmy a hudbu. Psalo se o něm: „Je to první film o barokní hudbě…“, „další hudební událost po Amadeovi.“ Režisér dokázal svoji všestrannost – zatím měl na kontě pestrou směsici žánrů – třeba příběh z francouzské kolonie v Africe FORT SAGANNE, kriminálku ČERNÁ SÉRIE, příběh útěku dvojice před spravedlností VOLBA ZBRANÍ či příběh hledání mladého spisovatele v Orientu INDICKÉ NOKTURNO.
 
Ve filmu V&SECHNA JITRA SVĚTA dostal první velkou hereckou příležitost Guillaume Depardieu, syn slavného otce, a film tak odstartoval jeho hereckou kariéru. Tu však ukončila předčasná smrt v jeho 37 letech (v roce 2008). I jeho otec Gérard Depardieu se ve filmu mihne v několika scénách, ale jeho hlas procházel v originálním znění jako komentář celým filmem.