Celé svátky začínají Květnou nedělí, graduje svatým třídenním, tj. Zeleným čtvrtkem, Velkým pátkem a Bílou sobotou, končí před slavností Vzkříšení. Jako příprava ke spoluúčasti člověka na velikonoční obnově je Svatý týden období výlučné. Jsou to dny očisty skutečné i symbolické a dny střídmosti, půstu, klidu, ticha i mlčenlivosti, soustředění.

Posvátný charakter těchto dní umocňují lidové tradice k posvěcení jara (zvláště obyčeje zaměřené k ochraně budoucího živobytí a zdraví rodiny).
 

"Slepička běhá po dvoře,
vajíčko se kotálí v komoře,
slepička kdák! Vajíčko křáp!
Máte mi ho paní mámo dát."
(z Berounska)
 

Modré pondělí: Na Modré pondělí dětem a studentům začínaly jarní prázdniny.

Šedivé úterý: V tento den hospodyně uklízely a vymetaly pavučiny. Ani jeden z těchto dvou dnů nebyl nijak výjimečný z hlediska lidových zvyků. Větší roli hrály dny nadcházející.

Popelečná středa: Také Škaredá - Jidáš ten den na Ježíše žaloval, Sazometná - vymetávali se saze z komína, Smetná. V tento den se nemá podle lidové pověry nikdo škaredit, protože by mu to mohlo vydržet každou středu v roce.

Zelený čtvrtek: Tento den byl dnem odpuštění. Rodiny se modlily a všichni se omyli rosou, která bránila onemocnění šíje a dalším nemocem. Uklízelo se a smetí se odnášelo na křižovatku cest, aby se nedržely v domech blechy. Aby stavení opustil hmyz a myši, zvonilo se paličkou o hmoždíř. Na Zelený čtvrtek utichaly zvony - "odlétaly do Říma". Znovu se rozeznívaly na Bílou sobotu. Místo zvonů se však ozývaly ve vsích dřevěné řehtačky a klapačky - "klapání". 

Kronikáři a sběratelé folkloru na Šumavě zaznamenali řadu zvyků a obyčejů. O tomto dni se mělo pojíst něco zeleného, jako špenát, špenát z kopřiv nebo řeřicha potoční s vejci. Sel se hrách, aby nebyl červivý. Hospodyně pekly jidáše a mazaly jej medem, poněvadž Jidáš zradil sladkým políbením Krista. Děvčata se na Zelený čtvtek před východem slunce myla rosou nebo v potoce, když se na věží zvonilo Gloria mše svaté tohoto dne.





 

 

Velký pátek: Toto byl den hlubokého smutku a dodržoval se přísný půst - na památku ukřižovaného Ježíše Krista. Také výzdoba kostelů byla tento den chudá a písně se zpívaly bez doprovodu varhan. Někde i na Velký pátek nahrazovaly řehtačky hlas zvonů a oznamovaly poledne a ranní i večerní klekání. Chodilo se s velkým hlukem po vesnici, děti s řehtačkami honily Jidáše. Nesmělo se hýbat se zemí, poněvadž Ježíš byl do ní pochován. Stavení se vykrápěla svěcenou vodou, aby lidé byli chráněni před neštěstím a od zlých lidí. Venkované nesli do polí posvěcené ratolesti z Květné neděle a modlili se, aby Bůh zachoval úrodu. Lidé hojně navštěvovali kostel, účastnili se velkopátečních obřadů a pobožností křížové cesty. O Velkém pátku a Bílé sobotě se modlili v kostele u božího hrobu, u kterého například v Kašperských Horách stáli čestnou stráž uniformovaní členové spolku ostrostřelců a veteránů. Lidé se zbožně modlili také u křížů a s pokorou na nich líbali všech pět Kristových ran. Nemělo se prát prádlo. Přesto symbolem Velkého pátku byla voda - tou se lidé omývali pro zdraví, vykrápěl se chlév a omývala zvířata. Také se tento den děly zázraky - zem se otevírala, aby ukázala své poklady.

Bílá sobota: Ještě před východem slunce se muselo uklidit, vybílit stavení, vymetalo se novým koštětem. Pekly se mazance, beránci a také chléb. Vše se chystalo na Boží hod velikonoční. Chlapci pletli pomlázky z vrbových proutků, vázaly se březové větvičky a zdobila se vajíčka.

 

Boží hod velikonoční: Ze soboty na neděli došlo ke zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Noc byla označována za "velkou" - a odtud název Velikonoce. V neděli se také začala jíst tradiční velikonoční jídla - vejce, mazanec, beránek, víno a chleba. Tento den byl také ve znamení pojídání dobrých pokrmů, klobás, nádivek a dalších. Na Boží hod se setkávaly jen nejbližší rodiny, bez přátel a známých.

"O srdce jediný,
propuk se čas,
dejte mi vajíčko,
sic přijdu zas,
červený nebo bílý."
(z Hradecka)

V noci před nedělí velikonoční si chlapci odnášeli vajíčka od těch děvčat, s kterými tančili o masopustu. Zvláštní význam měla vajíčka, která slepice snesly na Zelený čtvrtek. Hospodyně si je označila a dávala spolu s bochánky k posvěcení v kostele o Božím hodu velikonočním. Právě velikonoční vajíčka jsou dodnes nejznámějším symbolem jarních svátků. Tak, jako z tvrdého, nehybného, zdánlivě neživého vajíčka v určitý den vyjde nový, mladý život, tak také Kristus, mrtvý a pohřbený, vyšel vítězně z hrobu.

S velkým zaujetím prý lidé na Šumavě dodržovali starý zvyk vzájemného ťukání vajíčky. Dělali to doma, nebo často za bujarého veselí venku před kostelem po skončení slavné mše svaté na Boží hod. Uzavíraly se sázky o to, čí vejce se ukáže jako silnější. Vyhrával a vajíčko získával ten, kdo protivníkovi vajíčko svým vajíčkem prorazil. Vajíčko se drželo tak, aby mezi prsty byla jen malá plocha vajíčka volná. Podobně se vajíčko naťukávalo mincí - krejcarem. Když mince zůstalo ve vajíčku vězet, získal vajíčko ten, kdo krejcar hodil. Když ale skořápka nebyla proražena, vyhrál krejcar ten, kdo držel vejce. Před obědem na Boží hod si ťukali s vajíčky manželé. Čí vajíčko se dřív prokleplo, ten prý zemřel dřív než ten druhý. 

Velikonoční pondělí: Tomuto dni se také říkalo Červené pondělí. Brzy ráno vycházeli chlapci - koledníci s pomlázkami šlehat děvčata, aby z nich vyhnali nemoci a lenost. Dostávali od děvčat malovaná vajíčka a cukroví. Proutí, ze kterého se pomlázky pletly, byla přisuzována životodárná síla. Kdo dostal pomlázkou, ten omládl.

Vstávaj

"Vstávaj ráno Marijáno,
hned dostaneš našlaháno,
dávaj vajca,
vyplácaj sa."
(Jižní Morava)

Jarní a velikonoční kuchyně

Jak pro hospodáře, tak pro hospodyni byli Velikonoce a stejně tak celé jaro ve znamení velké práce. Zatímco hospodář byl od slunka do slunka na poli, hospodyně stála před nelehkým úkolem, jak z mála uvařit hodně. Sklep i komora po zimních masopustech byli v tuto dobu téměř prázdné a možnosti surovin, ze kterých by se dalo vařit velmi omezené. A tak se vařili zejména brambory, pekli bramborové placky, na řadu přicházeli hrách a kroupy. Z toho mála, co ještě zbývalo se snažila hospodyně ušetřit co nejvíce na přicházející Velikonoce.

Symboly velikonoční kuchyně, tedy téměř obřadní pokrmy v tento čas byly především různé druhy pečiva (jidáše, mazance - obr. 2, později i beránek), k přípravě nádivky nebo jarní polévky se zas využíval špenát, kopřivy, šťovík a různé jarní bylinky. Ovšem nejdůležitější byla vejce, která neměla chybět v žádné jarní kuchyni.

 

"Dynovačka se čepejří,
ať mi má Andula nevěří,
poženeme se do dveří,
a ze dveří do kuchyně,
a z kuchyně šup do síně:
budeme se šlehat upřímně."
(z Chodska)

Polední jídelníček, pocházející z doby někdy okolo roku 1900

Zelený čtvrtek
Hrachová polévka s praženou žemlí
Špenát s pečenými vejci nebo teplé jidášky s medem

Velký pátek

Bramborová polévka houbová
Tvarohové knedlíky s vařeným sušeným ovocem

Bílá sobota
Polévka z kozlečího mozečku a pražené krupice
Drobty z kůzlete s dušenou rýží

Neděle velikonoční
Polévka hovězí s vaječným svítkem
Pečený kozlečí zadek s napodobenými drobnými brambůrky

Pondělí velikonoční
Bílá polévka z prolisované zeleniny s praženou žemlí
Vepřová pečeně s houskovým knedlíkem a dušeným zelím

 

Vrbové tatárek

"Vrbové tatárek,
mloví jednó v roce,
má zlatá děvčico,
dáš-li Ty mně srce?
to je moje srdéčko,
dávám Ti ho z lásky,
nevracaj ho zpátky."
(Jižní Morava)