Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  čtvrtek 20.6.2024, svátek má Květa 

Hledej

Spolupracujeme

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Vivat musica!

28.04.2014   redakce   Hudba   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Vivat musica!Unikátní výstava Vivat musica! se zaměřuje na vztah hudby a výtvarného umění v průběhu více než pěti století – od děl s mytologickými či profánními tématy v renesanci a baroku přes portréty význačných hudebníků a skladatelů až po práce integrující hudební principy do vlastní struktury výtvarného díla ve 20. století.

Hudba se ve výtvarném zpracování objevuje v různých žánrech a kontextech: v baroku jsou zobrazovány koncerty pod otevřeným nebem jako doprovod velkolepě koncipovaných zahradních banketů urozené společnosti, v umění 19. století je tento námět spojen s národním obrozením či dekadentními náladami přelomu století, ve 20. století jsou zakomponovány hudební nástroje do kubistických zátiší a současné umění již pracuje přímo se zvukem či jeho grafickým znázorněním. Na výstavě nechybí význační umělci – Josef Václav Myslbek, Josef Mánes, Emil Filla, Pablo Picasso, Georges Braques či František Kupka.

V úvodní části je lektorským oddělením připraven interaktivní prostor, v němž se nachází pět tematických zastavení spojených se zvukovou a pohybovou aktivitou.
Výstava začíná přehlídkou děl ze 16.–18. století a jejím mottem je „Hudba jako symbol – alegorie a metafora“. V renesanci a baroku představovala díla s hudebními motivy v přenesené podobě různé myšlenky. Hudba symbolizovala jednak oslavu Boha, mohla být také alegorickým vyjádřením hudby samotné v rámci sedmi svobodných umění a současně značila neúprosné plynutí času (vytvořený tón v danou chvíli dozní). Jednotlivé hudební nástroje pak nesly bohatý význam – například dudy byly vždy spojovány s jistou chlípností a vulgaritou, loutna byla zase stvořena k opěvování lásky. Tyto a další aspekty jsou prezentovány v malbách a grafických listech, přičemž nejvíce jsou zastoupeni nizozemští umělci – Jan Miense Molenaer, Cornelis Saftleven, Gerrit van Honthorst a Crispijn van de Passe.
Část věnovaná umění 19. století je inspirována tématem „Píseň v průběhu století“. Dvě desítky obrazů doplněné kresbou, grafikou i plastikami je začleněno do několika tematických celků – píseň jako útvar klasické hudby s portréty skladatelů či interpretů, lidová píseň odkazující zvláště k národnímu obrození a Rukopisům, píseň lásky i smrti, často inspirována českými pověstmi, tanec, náboženství i alegorické výjevy.

Přelom 19. a 20. století přinesl nové vztahy mezi hudebníky a výtvarníky, kteří hledají společné principy obou umění. Vznikají nejrůznější teoretické i praktické koncepty – barevná hudba, orfismus, známé jsou i úvahy Paula Klea o hudbě a výtvarném umění, hudba byla také důležitou součástí rozvažování světového výtvarníka českého původu Františka Kupky.
Vzhledem k velké šíři možných témat a přístupů je prezentován pestrý vztah hudby a výtvarného umění ve 20. a 21. století ve třech oddílech: kubismus, který definitivně rozrušil tradiční prostor v obraze, analogicky s postupným objevováním možností atonální hudby (Pablo Picasso, Emil Filla); abstraktní práce, pro něž byly inspirací specifické vlastnosti hudby, nebo díla, jejichž autoři prováděli pokusy s vizualizací hudby (s barevnou hudbou Zdeněk Pešánek a Arne Hošek); partitury jako grafický návod nebo záznam provozování hudby (Milan Grygar, Dalibor Chatrný, Stanislav Diviš). Malou podkapitolu tvoří projekt Akustikon – pokus o synestezii architektury a hudby. Ukázku současné výtvarné scény zabývající se vztahem zvuku a obrazu představuje instalace Federica Díaze a Jiřího Suchánka.


Výstava je pořádána v rámci programu ROK ČESKÉ HUDBY 2014, který je programem podpory české hudby se státní veřejnou pobídkou Ministerstva kultury ČR. Opírá se o výročí významných českých umělců
(B. Smetana, A. Dvořák, L. Janáček, J. Suk, V. Novák, J. B. Foerster a další).
 
Se vstupenkou Pražského jara na výstavu
Po předložení vstupenky na kterýkoliv z koncertů festivalu Pražské jaro 2014 získáte slevu 20% z individuálního vstupného na tuto výstavu.

Pražské jaro a česká hudba

Česká hudba se již od prvních ročníků festivalu stala pevným pilířem dramaturgie Pražského jara. Premiérová uvádění děl českých skladatelů jsou očekávanou událostí každé sezóny, s kladným ohlasem se rovněž setkává zařazování komorních a orchestrálních skladeb českých autorů, jejichž jména v abonentních řadách dalších pořadatelů nalézáme spíše výjimečně. Je nám velkou ctí, že letošní ročník Pražského jara nabízí tak širokou nabídku koncertů, kterými se přihlašuje k Roku české hudby.

Již v prvním festivalovém týdnu zazní šest skladeb českých autorů ve světové premiéře. Ve čtvrtek 15. května v Obecním domě v podání Symfonického orchestru Českého rozhlasu pod taktovkou Petra Altrichtera uslyšíme premiéru Houslového koncertu, který na objednávku Pražského jara zkomponoval Adam Skoumal. Sólového partu se zhostí vynikající Roman Patočka. I další skladby tohoto večera jsou poctou české hudbě – od Leoše Janáčka zazní &Sumařovo dítě, Otče náš a Příhody lišky Bystroušky (meziaktní hudba). Koncert uzavře monumentální Te Deum Antonína Dvořáka. Na koncertu 19. května v inspirativních prostorách Anežského kláštera uslyšíme v podání ansámblu Konvergence pět českých skladeb ve světové premiéře. Zaznějí díla Petera Grahama, Tomáše Pálky, Pavla Zemka-Nováka, Ondřeje &Stochla a Marka Kopelenta.

Jsme potěšeni, že lotyšský houslista Gidon Kremer s nadšením přijal výzvu festivalu k zařazení skladby Luboše Fišera Crux pro sólové housle, tympány a zvony do programu svého vystoupení. Vždyť Gidon Kremer se řadí k nejlepším a nejvěrnějším interpretům tohoto díla, které mj. uvedl na svém pražském recitálu v 70. letech i přes zákaz tehdejší ideologické cenzury. Uvedením skladby na letošním ročníku chceme rovněž připomenout patnáctého výročí úmrtí tohoto skladatele.
Ryze českou, jiskřivou a neotřelou dramaturgii nabízí koncert Moravské filharmonie Olomouc, s violoncellistou Mischou Maiským. Ve středu 21. května vedle děl českých skladatelských „stálic“ šhy;- Antonína Dvořáka a Bedřicha – zazní rozšafná Serenáda Iši Krejčího a Intermezzo Bohuslava Martinů. Program koncertu Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK zase nabídne symfonickou báseň V Tatrách Vítězslava Nováka a Variace na téma a smrt Jana Rychlíka od Otmara Máchy.

Skutečnou dramaturgickou perlou je potom koncert 2. června, kdy pod taktovkou Vladimíra Válka zaznějí díla Luboše Fišera, Jaroslava Ježka a Bedřicha Smetany. Luboš Fišer je znám spíše jako autor filmové hudby (Smrt krásných srnců, Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou, Adéla ještě nevečeřela či Tajemství hradu v Karpatech). Nicméně i na poli hudby tzv. "vážné" patří jeho díla k naprostým vrcholům české tvorby 2. pol. 20. století. Double pro orchestr z roku 1969 je nádhernou a snad i trochu rozvernou syntézou moderny a hudebních stylů klasických, která ukazuje mistrovství tohoto bohužel předčasně zesnulého skladatele. Stejně tak Jaroslav Ježek je veřejnosti znám spíše jako autor písní Osvobozeného divadla. Klavírní koncert napsal v roce 1927 jako svou absolventskou práci na Pražské konzervatoři. Zkušební komisi jím poněkud šokoval, protože celý koncert zkomponoval v jazzovém rytmu - jak napovídá i název druhé věty "Tango", či náznak charlestonu v první větě. Jedná se o velmi svěží dílo, které odhaluje nesmírnou invenci a talent tohoto skladatele. Bohužel i Jaroslav Ježek umírá velmi mladý ve věku 35 let. Klavírní koncert je jednou z mála koncertních skladeb většího rozsahu, kterou nám stihnul zanechat. Spojení hudby Richarda Wagnera a Bedřicha Smetany ve druhé půli koncertu je pak skutečným dramaturgickým bonbónkem, vždyť Smetana bývá někdy označován za „českého Wagnera“. A Smetanova Triumfální symfonie je v českých hudebních kruzích snad kvůli pohnutým okolnostem vzniku značně opomíjena.
Je-li letošní ročník Pražského jara českou hudbou prostoupen, pak jeho komorní řada na tomto fenoménu stojí. Ba co víc, festival během posledního květnového víkendu nabídne esenci české komorní tvorby výhradně v podání domácích interpretů. Na deseti koncertech se tak představí vedle mladých hudebníků soubory prověřené časem a repertoár rozpjatý od klasicistních děl až po kompozice zcela současné. Víkend české komorní hudby nadto posluchače zavede do míst, která s koncertním provozem nejsou tak často spojována. Diváci budou moci zavítat do nádherných prostor Toskánského paláce či zahrady paláce Černínského.

www.festival.cz



Výstavu připravila Národní galerie v Praze – Sbírka starého umění,
Sbírka umění 19. století, Sbírka grafiky a kresby a Sbírka moderního a současného umění

Autorka koncepce a kurátorka:  Andrea Rousová
Doprovodný program: Lektorské oddělení Národní galerie v Praze
Místo konání: Veletržní palác, Dukelských hrdinů 47, 170 00 Praha 7
Datum konání: 25. dubna – 2. listopadu 2014

 


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0505 s