Na české obrazovky se nyní dostává životopisný film s
českým názvem EDITH PIAF (původní titul
La môme, což znamená Holka), který natočil v roce 2007 režisér
Olivier Dahan. Ambiciózní snímek se pokusil zmapovat takřka celý život slavné šansoniérky, od dětství mezi prostitutkami v nevěstinci a na ulici s otcem-artistou přes „kariéru“ pouliční zpěvačky přes první úspěchy na scéně až po závratnou slávu a smutný konec vyčerpané ženy závislé na morfiu. Není to ale klasický životopisný film – tvůrcům šlo o to, co nejvěrněji podat
portrét mimořádné silné a originální osobnosti. Ženy, která podle režiséra neuznávala rozdíl mezi životem a uměním. Ženy, která
žila „vždy naplno a „ničeho nelitovala.“
Představitelka titulní postavy herečka
Marion Cotillardová přesně vystihla typické chování Edith. Ovšem jedinečný zpěv musel zůstat v originálním provedení a jen několik písní nazpívala
Jil Aigrotová.
Marion Cotillardová (nar. 30. září 1975 ve znamení Vah v Paříži) je považována za nástupkyni typicky francouzské krásky s mandlovýma očima a okouzlujícím úsměvem. K umění byla vedena odmalička – tatínek byl herec a učitel herectví. Vyrůstala se dvěma bratry dvojčaty - jeden je nyní spisovatel, druhý výtvarník. Marion vystudovala herectví na konzervatoři v Orléansu. Zpočátku se věnovala jak divadlu tak také zpívání. Vydala i desku, jejíž výtěžek šel na podporu hnutí Greenpeace, jehož je aktivistkou (původně začala studovat ekologii)
Z počátku hrála jen v podřadných filmech, až po sérii
TAXI z dílny Luca Bessona vzali režiséři na vědomí, že tato kráska nejen dobře vypadá, ale dovede i dobře hrát.
Výraznou role vytvořila např. v v dramatu
VADÍ NEVADÍ (s Guillaume Canetem), menší roli vražedkyně pak v
PŘÍLI&S DLOUHÝCH ZÁSNUBÁCH.
Mezinárodní věhlas získala za role v amerických filmech – ve fantaskním filmu Tima Burtona
VELKÁ RYBA a v komedie Ridley Scotta
DOBRÝ ROČNÍK.
Naposledy jsme ji v našich kinech mohli vidět u Woody Allena jako Adrianu ve filmu
PŮLNOC V PAŘÍŽI.
Životní roli EDITH PIAF dostala ve svých 31 letech a zvládla ji brilantně.
Dokázala se vžít do postavy Edith, napodobit její gesta i strnulou chůzi a mimiku. Jak napsal Filmový přehled, tak se jí
„…s pomocí maskéra Didiera Levergnea a kostýmní návrhářky Marit Allenové podařilo dýchat, mluvit, smát se, pohybovat se, tyranizovat, trpět, zestárnout a nakonec i zemřít jako Edith Piaf.“
Protože měří 172 cm, zahrát malou Piaf, tu
„geniální umělkyni s postavou skřítka a hlasem, jímž by mohla lámat skály,“ bylo pro ni obtížné. Vytváří její roli od věku 15 let až do smrti – Edith Piaf zemřela v necelých
48 letech, ale její zchátralá tělesná schránka spíš připomínala 80letou stařenu, zkroucenou revmatickými bolestmi tak, že se téměř nemohla pohybovat. To si vyžadovalo velkou práci
maskérů.
O jejím obsazení do role měl režisér Olivier Dahan (PALEČEK, PURPUROVÉ ŘEKY, PÍSEŇ MÉHO SRDCE) jasno od začátku. Těžko se ale sháněly dívenky, které by hrály Piaf jako pěti- a desetiletou. Až se nakonec jedna desetiletá sama přihlásila, že by chtěla ve filmu zpívat…
Film vznikal
rychle s malým rozpočtem. Ve Francii bylo těžké sehnat na projekt peníze – prý mladým už Piaf nic neříká a mladí tvoří většinu návštěvníků kin. Skoro se štáb smiřoval s tím, že bude točit film pro důchodce. Ale skutečnost v kinech překonala všechna očekávání – film bezy po premiéře vidělo
přes 5 milionů Francouzů a zvedl obrovskou vlnu zájmu o Edith Piaf a její hudbu.
Zajímavá je
česká účast na filmu – většina interiérů se natáčela
v Praze, takže ve filmu si zahraje jak sál Lucerny, tak třeba i
Marek Vašut (epizodní role lékaře) či
Vladimír Javorský.
Ve filmu zazní převážně
originální nahrávky písní. Jen ty, které neexistují – třeba ty z 30. let či její zpěv na ulicích byly dodatečně nahrány. Při psaní scénáře pomohla režisérovi a Isabelle Sobelmanové kniha nevlastní sestry Edith Piaf
Simone Berteautové. Kniha vyšla i v českém překladu a již dříve (v roce 1973) byl podle ní natočen film PIAF (v českých kinech EDITH PIAFOVÁ), kde titulní roli zvárnila Brigitte Arielová.
Nejnovější zpracování dramatických osudů slavné šansoniérky zachycuje zpěvaččin život od 15 let až do smrti s tím, že se začíná 4 roky před její smrtí a události se vracejí ve vzpomínkách oddělených titulky. Film si nečiní nárok na úplnost. Sám režisér odmítá žánrové zařazení
„životopis“ a místo něj dává přednost označení „
portrét“.
V malých rolích si mihne
Gérard Depardieu (viz foto) – jako ten, který Piaf objevil, dal jí jméno i přezdívku VRABČÁK,
Sylvie Testudová jako Momone) (známá ze STRACHU A CHVĚNÍ) či manželka Romana Polaňského
Emanuelle Seignerová v roli pološílené prostitutky, která se upne k opuštěné holčičce.
Na tiskové konferenci v Berlíně, kde byl film na mezinárodním filmovém festivalu s velkými ovacemi uveden, padl názor, že
Piaf žila podle hesla rockerů „SEX, DROGY a ROCK´N´ROLL. Což není poznámka od věci – drogy tu jsou, šanson v jejím podání je něco jako ušlechtilý rock´n´roll a jen její pověstný
sexuální apetit prý tvůrci ve filmu poněkud
potlačili.
Na serveru dokina.tiscali.cz si můžete přečíst:
„Písně legendární šansoniérky Edith Piaf jsou nabité extrémními situacemi, silným patosem a značnou dávkou sentimentu. Přesně takový je i film, který o ní natočil režisér Olivier DAHAN. Není v něm životopisná nuda, ale namísto ní vás vyděsí hororovými obrazy ze zpěvaččina dětství i neméně hrůzného úpadku ve středním věku. A téměř vás smete intenzitou, s jakou hrdinka prožívá krátké okamžiky štěstí.“
Foto: csfd.cz, allocine.fr, telerama.fr
***********************************************
EDITH PIAF
(La môme)
Francie, Velká Británie, ČR 2007,
režie Olivier Dahan
uvádí Nova Cinema v pondělí 12. května od 20,00 hodin