Oáza klidu rušená jen ptačím švitořením - nádhera! Nevadí, že můj košík na houby zeje prázdnotou. Nezáleží na tom kolik, ale jak sbírám.


                


Zatímco vstává den a civilizace zívá, aby se nadechla k novému úkolu, já vylézám z ulity shonu. Příroda se mi otevírá jako tajemná jeskyně s poklady. Ukazuje mi krásu, která pohladí mé nitro něžností a vpouští do mne tichý mír, lék proti stresu. Natáhnu se do trávy jak do postele a nechám mravence přeběhnout přes most své ruky. 

         

Božský klid, který znásobuje vůně pronikající chřípím, prostupuje celým mým tělem. Sem patřím, tady jsem doma, tady jsem to opravdu já. Až vstanu, bez větší námahy a dobývání naplním svůj košík hub.
 

 

_{Fotografie: Renata &Sindelářová, www.skyandnature.cz}