Věstonická venuše je drobnou keramickou soškou z pálené hlíny, 11,5 cm vysokou a v bocích 4,3 cm širokou (obr.1). Pochází z období mladšího paleolitu, tj. 29 000-25 000 př. n. l. 
Roku 1925 ji nalezl v popelu horní části pravěkého naleziště mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem na Moravě tým profesora Karla Absolona. Záměrně zde píši tým, jelikož samotný profesor v okamžiku nálezu nebyl přítomen.
Soška ležela ve zbytcích pradávného ohniště rozlomená na dva kusy, které zpočátku ani nevypadaly, že k sobě patří. Teprve po očištění se ukázalo, že celek se podobá ženské postavě. Dnešním modním trendům je vzdálená. Malý obličej dokresluje nepřítomnost krku, velké poprsí (levé ňadro je větší) a statné boky nejsou dnešní společností uznávány za přitažlivé ani omylem. Na zadní straně zaujmou dokonce rýhy, které zřejmě představují tukové zářezy. Přesto je tato pravěká modelka známá po celém světě víc než všechny hvězdy a hvězdičky modního průmyslu dohromady.

Čím si zasloužila tuto neobvyklou pozornost? V létě 2004 podstoupila důkladné „vyšetření“ na tomografu. Důvod k tomu byl podle archeologů jasný – od jejího nalezení uplynulo 80 let a jen čtyřikrát se badatelé pokusili zjistit, z čeho je přesně vyrobena. A co ukázala nejmodernější metoda? Soška je z jemné hlíny, smíchané s vodou. Jsou v ní ale navíc i malá bílá zrníčka, což může být vysrážený vápenec nebo úlomky kostí. Pravěký umělec ji vytvořil z pálené hlíny! nikoli z tradiční kosti či kamene. Tomograf objevil i zajímavý a pikantní detail z historie Věstonické venuše. Jednalo se o zachovaný otisk prstu asi desetiletého dítěte s velmi zajímavým umístěním. Otisk je situován přímo na hýždích baculaté sošky.

Dnes lze tuto historii projít alespoň pomyslně, po archeostezce s osmi panely, z nichž některé představují světoznámé lokality z doby lovců mamutů, kteří žili v okolí Dolních Věstonic a Pavlova před více než 20 000 lety. Právě odsud pocházejí nejstarší doklady o znalosti technologie pálení hlíny a výroby textilu na světě.

Věstonická venuše však nebyla jedinou venuší, které se objevily na našem území. Jmenujme některé z nich, přesto ne všechny.

 

Významné místo mezi pravěkými soškami má i Petřkovická venuše, která se nazývá také Landeckou venuší (obr.2). 
Tuto mnohem útlejší sošku našel v padesátých létech Bohuslav Klíma. Červený krevel propůjčil této venuši mimořádnou podobu. Drobnost tohoto dílka je až zarážející. Soška měří na výšku necelých 5 cm. I dnes by tak malou venuši bylo těžké stvořit.
U další pravěké krásky vždy vzpomenu na moji babičku jak říkávala "však víš, to je Mařenka z Hrabůvky". Mnou vybraná venuše má totiž velmi podobné důvěrné jméno. Je nazývána Venuší z Hluboké Mašůvky (u Znojma). To "jiné" u této sošky je v "postoji" (obr.3). Charakterizuje ji uctívající gesto rukou, vztahující se k nějakému božstvu. Navíc můžeme vidět i tvář, která se skutečně někam dívá, jako by se obracela ke slunci. Předpokládáme, že tyto plastiky byly navíc malované stejně jako keramické nádoby, takže fyzické detaily byly zdůrazněny červenou nebo žlutou.

Mezi další známé venuše patří například Venuše s křivou tváří (obr.4) a venuše z Předmostí u Přerova (nazývaná také Geometrickou venuší - obr.5), která se stala unikátním nálezem archeologů v roce 1894. Tehdy Karel Jaromír Maška odkryl hromadný hrob dvou desítek pravěkých lidí. O rok později zde učinil stejně významný objev také Martin Kříž. Jeho Předmostská venuše je do dnešní doby klenotem Ústavu Anthropos v Brně.