Když se teď znovu kolem sebe rozhlédnu, vidím všechno jinak. Mnohovýznamově. Za poetickým obrazem krajiny, v níž se za mužnými strnisky strání vlní ženské kopce ňader, vidím dokonalou symbiózu nádherného světa, na kterém nám je dovoleno pobývat.
 

Vidím historii. Tuto zem obhospodařovali rolníci. Dřeli od úsvitu do setmění, aby měli co jíst. Úroda jim byla vším. Znamenala život. Své půdy si proto vážili a obdivovali ji. Chodili každý den cestou mezi poli a naslouchali přírodě, nadechovali se vzdušné energie a prostě žili.