Došlo mi to až když jsem usoudila,že francouzská města jsou nejspíš pyšná na svůj tradiční,starobylý vzhled,který není potlačován téměř žádným druhem modernizace.Okna bytů v obytných domech jsou pořád opatřena laťkovými dřevěnými okenicemi z doby filmu Velké manévry,kde sličný důstojník Gerarde Phillipe vzdával do okna s bílými okenicemi hold krásné blondýnce.Různě barevné dřevěné okenice jsou na domech snad v každém francouzském městě,a není zde posedlost výměny původních dvojitých dřevěných oken se skleněnými tabulemi za plastová.
V Marseille jsem byla uchvácena mohutnou starobylou budovou se zlatým nápisem "Justiční palác", kde francouzská justice pracovala už v době před hrabětem Monte Christo, a v některé z jednacích síní zde určitě zasedal i sám proradný Villefort,a řada dalších městských úřadů má sídla v budovách jimiž procházela dávná historie, aniž se jich dotkla modernizace. Nebylo třeba nejprve nákladem stovek milionů opatřit vchody dveřmi a světly na fotobuňky, vnitřní prostory budov zimními zahradami,fontánami a nábytkem z teakového dřeva, mramorem a perskými koberci,aby zde mohlo státní úřednictvo konat svou práci.

Ve Francii jsou starobylé i malebné vesnice s domy kamennými,cihlovými,nebo půl z kamenů a půl z cihel,s malými okénky. Vesnické zástavby se nedotkla modernizace možná od středověku, dokonce prý je tam zakázána...."Starý dům obrůstá psím vínem,kolem aleje zlátnoucích lip"...se může zpívat jen tam. U nás například by to sotva přicházelo v úvahu,protože starý vesnický dům, aby byl obytný i dnes,musí být nejprve přizdoben moderní milionářskou patinou, a pokud ne,je naopak zpustlý,vykradený,s rozbitými okny a vylámanými dveřmi.
Nezaměnitelné a jedinečné kouzlo francouzských měst je v městské zeleni,zahradách a parcích.Velká i malá města jsou plná obrovských, vzrostlých stromů,které pamatují kočáry monarchie i procházky komisaře Maigreta,naproti tomu naše města sází spíše na prospěšnost "pozemků" vyholením stromů všech velikostí,stáří a druhů, a takto získané pozemky následně ozdobí luxusní bytovky nebo obchodní centra a každý na tom vyrýžuje -lobbisté, magistráty, i stavební firmy. Naši moudří předkové sázeli ve městech většinou vonící a léčivé lípy, a proto nejčastěji padají za oběť kácení právě lípy,ale hojně se kácí i vzrostlé topoly podél řek a potoků, jako zelený přežitek minulého režimu,zatímco o lípách se tvrdí,že se začaly chovat nemravně,při bouřkách padají na kolemjdoucí,nebo shazují na zem nebezpečné větve. Nejspíš by český kníže Přemysl hodně pojezdil napříč vlastí,kdyby zatoužil dnes v plenéru zazpívat krásnou arii .."ó vy lípy - ó vy lípy"...Na obchoďáky a víceúčelová administrativní centra zatím žádná opera složena nebyla.

I Plzeň - metropole dříve Západočeského kraje - se mohla desítky let pyšnit v tomto ohledu ojedinělou raritou,a byli jsme také jaksepatří pyšni na mohutné, každý rok krásně růžově kvetoucí sakury - pro města našeho typu strom exotický. Dominantních sakury, které každé jaro růžově zdobily dlouhou alej kolem bývalé vojenské nemocnice, fotografoval snad každý, kdo v době květu těchto stromů do města zavítal.Jenomže ta ulice se tenkrát jmenovala Marxova a možná proto musely všechny růžové stromy pryč i s kořenem, aby nově pojmenovaná třída E.Beneše nebyla ozdobena stromy z dob starých pořádků.Už by si nikdo nevyfotil ani růžovou alej v pověstné čtvrti Petrohrad,kde musely sakury ustoupit spřátelené státní zakázce "Údržba zeleně a výsadba nových stromů". Aby mohl být vysazen nový strom a vydělalo se, musí nejdřív padnout ten starý - to dá rozum. Aleje krásných sakur žijí už jen na pohlednicích, a možná se časem objeví i v nějakém nástěnném kalendáři s názvem "Stará Plzeň".

Ale kníže Přemysl by si v Plzni zazpíval.Obrovské lípy "pamětnice" pořád ještě stojí v ulicích kolem bazénu na Slovanech když zatím úspěšně unikaly kácivé zkáze, ale protože se šušká, že v rámci pokrokových přeměn města má padnout i samotný bazén, možná jsou dny těchto krásných lip už také sečteny.