Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  pátek 13.9.2024, svátek má Lubor 

Hledej

Spolupracujeme

www.alpress.cz

www.argo.cz

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Osudové lásky z knížecího dvora - střípky z historie

24.07.2014   Veronika Švarcová   Společnost   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Osudové lásky z knížecího dvora - střípky z historieČasto staří lidé tvrdili, že jablko nepadá daleko od stromu. Každý druhý z nás jistě pod touto symbolickou průpovídkou vidí důsledky genových dispozic a ne roční klátění ovoce. O čem nebo spíše o kom je tentokrát nahlédnutí do historie?
Svého času v české kotlině vládla ještě před přemyslovskými krály knížata. Některá dnes již odvál proud času a z historického hlediska jejich přítomnost v našich dějinách je bezvýznamná. Najdeme i taková, která se vepsala nesmazatelně. Mezi knížaty tak najdeme otce a syna, které spojovalo nejenom pokrevní pouto, ale i část osudu. A jejich jména? Oldřich a Břetislav. Ač byl Břetislav zřejmě vladařsky viditelnější, vešli oba do podvědomí i jako partneři svých drahých poloviček, Boženy a Jitky. Co je však ještě spojovalo? To již následující článek.

Velká láska podpořena spisovatelským umem. Tak by se dal dnes vyhodnotit obraz o lásce knížete Oldřicha a pradlenky Boženy.
Jako první zaznamenal jejich příběh o nejstarších známých milencích naší historie kronikář Kosmas. Vypráví o tom, že knížeti Oldřichovi se z řádného manželství pro neplodnost jeho choti nenarodil žádný potomek, ale syna dostal od „jakési ženy jménem Boženy, jež byla Křesinova“. Poznal ji jednou večer při návratu z lovu v jedné vsi a šlo o skutečnou krasavici, vždyť „bylať vzhledem vynikající, pleti bělejší než sníh, jemnější než labuť, lesklejší než slonová kost, krásnější než safír.“ Kníže se zamiloval, poslal pro ni a udělal z ní svou druhou manželku, „protože toho času každý, jak se mu líbilo, směl míti dvě i tři ženy a nebylo hříchu unésti manželku bližního ani manželce vdáti se za ženatého muže“.
Jen tak mimochodem, zda i Křesina byl mužem Boženy, je dost pravděpodobné. Sice existuje i verze o tom, že se jedná o dívčina otce, ale druhým dechem se dodává, že i tak byla Božena vdanou paní. Nu což, kníže je kníže a poslouchat se musí. (Malíř Ženíšek zanechal o této lásce krásný, leč naivní obraz, viz. obr.1)




Jedna věc je ale podivná přece. Podle pověstí Oldřich zaplál k Boženě velkou láskou. Přesto měli spolu přes poměrně dlouhé soužití pouze jediného syna. O jiném, ani o dcerách, prameny nehovoří. Není to trochu podivné? Zdravá mladá selka, mladý kníže plný síly, obrovská láska a – jedno jediné dítě. Našly se dokonce mimořádně zlé jazyky, které tvrdily, že předchozí Oldřichovo manželství zůstalo bezdětné nikoliv pro neplodnost manželky, ale Oldřichovu, a že Božena přišla do jeho paláce už s „outěžkem“ (od Křesiny). Proč ale ničit příběh lásky. Však je dost možné i to, že prameny o dalších dětech mlčí z jiného důvodu, a to velké úmrtnosti, která byla bohužel tehdy u dětí vcelku běžná.

A co tedy jeho Břetislav? Jakmile usedl stolec českého knížete, opatřil si svojí budoucí ženu dosti netradičním způsobem - únosem ze svinibrodského kláštera.
Pokud bychom alespoň na chvíli daly stranou romantické důvody, pak nastoupí trocha té reality. Břetislav byl stále synem obyčejné pradleny, a to samozřejmě nedělalo dobrý dojem na císařský dvůr. Proč si tedy nevybrat nevěstu s dobrým rodovým zázemím?

Jitka byla totiž dcerou markraběte Jindřicha ze Schweifurtu (Sviního Brodu) a její původní jméno znělo Judita.

„Všechno nasvědčuje tomu, že únos Judity byl předem připraven a dohodnut mezi Oldřichem a Adalbertem z Babenbergu. Kdyby tomu tak nebylo, bylo povinností Adalberta únosce pronásledovat, zadržet a postavit před císařský soud. Dívka by se vrátila do kláštera a potrestán by byl též únoscův otec. Nic takového se však nestalo,“ tvrdí historik Jiří Bílek.

V Dalimilově kronice se píše, že Břetislav poznal Jitku podle šarlatové kápě. Riskoval - nikdy předtím ji neviděl a omylem si mohl „přivlastnit“ i jinou dívku. To nasvědčuje tomu, že také Jitka byla o únosu předem dobře informována. Ze svinibrodského kláštera do Čech je bezmála dvě stě kilometrů. Bez odpočinku by tuto vzdálenost žádný kůň nepřekonal. Věřme ale, že i přes politický cíl této akce, byla Jitka velmi krásná a nedělalo problém se do ní zamilovat. Však také porodila svému muži nejméně 5 dětí a svého chotě přežila. I tak je dnes pochována vedle něho na Pražském hradě.






(dnešní rekonstrukce podoby knížete Břetislava)

Kat Mydlář: postava plná tajemství - střípky z historie
Věstonická venuše nebyla jediná - střípky z historie
Smrt mladého kralevice - střípky z historie


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.1828 s