Jitka byla totiž dcerou markraběte Jindřicha ze Schweifurtu (Sviního Brodu) a její původní jméno znělo Judita.

„Všechno nasvědčuje tomu, že únos Judity byl předem připraven a dohodnut mezi Oldřichem a Adalbertem z Babenbergu. Kdyby tomu tak nebylo, bylo povinností Adalberta únosce pronásledovat, zadržet a postavit před císařský soud. Dívka by se vrátila do kláštera a potrestán by byl též únoscův otec. Nic takového se však nestalo,“ tvrdí historik Jiří Bílek.

V Dalimilově kronice se píše, že Břetislav poznal Jitku podle šarlatové kápě. Riskoval - nikdy předtím ji neviděl a omylem si mohl „přivlastnit“ i jinou dívku. To nasvědčuje tomu, že také Jitka byla o únosu předem dobře informována. Ze svinibrodského kláštera do Čech je bezmála dvě stě kilometrů. Bez odpočinku by tuto vzdálenost žádný kůň nepřekonal. Věřme ale, že i přes politický cíl této akce, byla Jitka velmi krásná a nedělalo problém se do ní zamilovat. Však také porodila svému muži nejméně 5 dětí a svého chotě přežila. I tak je dnes pochována vedle něho na Pražském hradě.