Kniha je zpracována jako obrazová encyklopedie s dostatečně rozsáhlými popisy. Každý z uvedených psích zvyků obsahuje nejprve základní popis situace s doprovodnou fotografií. Poté následuje vysvětlení, co tím náš pes myslí, aneb zda se vůbec jedná o účelné chování nebo jen čirý zlozvyk. Nyní přichází to nejdůležitější. Takříkajíc návod na použití. Autorka totiž s šibalským humorem popisuje, jak na které chování reagovat, zda v něm psa podporovat či naopak ho tlumit - a jak. Pokud je potřeba, nechybí krátká rada veterináře. Nakonec jako bonus pokud je uvedený typ chování typický pro nějakou rasu, jsou zde uvedena plemena, kterých se dané chování týká v podstatě vždy.

Jednotlivé vzorce chování označila Arden Mooreová názvy, které nejvíce charakterizují daný projev (např. honění aut, vytí, nakloněná hlava, toulání, olizování tlamy, tahání za vodítko, pití ze záchodové mísy) a na konci knihy uspořádala jmenný rejstřík, ve kterém jsem podle abecedy seřazeny jak plemena zmiňovaných psů, tak i právě názvy typických vzorců chování, vše s odkazem na stránky v textu.

Publikace je logicky a přehledně uspořádaná. Roztomilé obrázky psích mazlíčků výborně doplňují vtipně napsané texty. Pokud je však majitele psů potřeba trochu pokárat za zbytečné rozmazlování mazlíčků, autorka to neváhá udělat. Má naprostou pravdu, příliš majitelů svým lidským přístupem k výchově psa způsobuje nechtěně křivdy na samotných svěřencích (jsou nezdravě tlustí, nevychovaní či frustrovaní) nebo zbytečně komplikují život sobě či jiným (sousedům, jiným psům).  Osobně myslím, že by autorka mohla klidně i trochu s tou virtuální rákoskou přitvrdit. Ona však zůstává srdečně nad věcí a snaží se vše trpělivě vysvětlit a s úsměvem domluvit i nenapravitelným pejskařům.

Tuto encyklopedii psí komunikace považuji za velmi povedenou a také užitečnou, a to nejen pro začátečníky v tomto oboru. V chápání chování našich psů se skutečně dopouštíme mnohých chyb, při kterých neustále zapomínáme na jeden základní fakt: na důležitost hierarchie ve skupině (smečce), kterou psi vnímají jinak a především daleko citlivěji než my. Kniha obsahuje přes 180 stran a není skutečně nijak ošizená. Zároveň nenudí a prolistují ji jistě s chutí i ti nejzapřísáhlejší nečtenáři. Je to zkrátká příjemná učebnice, která pomáhá naplňovat to staré úsloví, že pes je přítelem člověka, také z druhé strany: aby člověk byl přítelem psa.

Mooreová Arden, Jak to ten pes myslí?

Mladá fronta 2014

Fotografie obálky: bux.cz