Jak jsem se měl před půlstoletímRobinson Zpěvák Petr Novák, já a náhrobní kámen vlakovkyVečírekMilane Špačku, tak už vylezSlaměný vdovec
Nová výstava v Kutné Hoře odhaluje příběh slavné mincovnyÓdy na Ostrov pokladů a Roberta Co funguje, napodobíme? Příklad z HollywooduMarná lásky snahaProjekt SOUSEDSKÝ KOUS aneb Sníme si to všichni!Angličtinářkou na Západočeské univerzitěCo mě v březnu zaujalo na NetflixuKdyž se Velikonoce (ne)povedou aneb svátky mezi tradicí a bizáremJeff Beal v Praze: Světová premiéra hudby k vizionářskému MetropolisDvousetletý Gustave MoreauTicho, které zůstalo v dlaních: Březnové ohlédnutíOperace Viking: Série o českých špionech za studené války
| Jaká je? Ne má. Dávno ani Jakubova, vlastnit ji nechci, ale vlastním vzpomínku na tři dni na tři dni v kavárně Prvním byla sobota a Jorika tak sama tak sama, byť vprostřed ruchu. A já? Svědek sám. Druhý den? Přišla neděle. V to boží ráno vzala Jakuba do kavárny, ač ji tam vzal on. Pak jako omylem zůstala se mnou. Odjel Podobný průběh bych nečekal. Stalo se, žádná fakta. Políbil jsem Joriku na tvář, vždyť je to jedno, a neuměl polibek vnímat (omámen). A třetí den? I to mi nalila. Usmála se na mě před ostatními, vždyť je to jedno, a disponovala ostychem jak dítě, ale byla ženou. A já se tenkrát odsoudil ke vteřině s Jorikou, ač jsem měl zůstat nejdéle, já nezůstal a šel a utíkal a snil. Pak jsem Jorice pošetile věnoval cosi jako tuto báseň, cosi jako ji A byl konec Zdroj obrázku: ea.com |
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.