A možná ho vůbec nevnímáme. Vstáváme a uléháme v pravidelných intervalech a nevšímáme si. Ale jednou možná nadejde okamžik, v němž zpomalíme krok. V němž zhodnotíme, vzpomeneme. Krajina kolem nás se změní. I lidé. Naše vnímání je uvidí jinak. Budeme stát na stejném bodě, ale nic už nebude jako dřív. Nic nebude jako včera, jako dnes. Jak zachytit tu chvíli? Zastavit se a vnímat. 

Okamžik. Matematicky je to chvíle minulá odečtená od chvíle budoucí. Pocitově je to vnímání krásy života. Užijme si každou takovou, pochopme snahu historiků, abychom jednou nemuseli klást fyzikům za úkol, ať proboha najdou cestu zpátky, protože to zároveň bude jediná cesta dopředu.
       

Ještě máme čas... vnímejme ho a užívejme si to!