Jak zasahuje umělá inteligence do tvůrčího psaní?Meditovat a tvořitTichá domácnostRomeo a Julie věku pokročiléhoPromiskuita Svátky vánoční
Knižní leden5 významných kulatých výročí české kulturyFantomová bolest – česká premiéra působivého tanečního dramatu8 překvapivých faktů o kultovním Jurském parkuTanči aneb pohybovník KVÍZ: Jak moc znáte oscarové filmy? Ukažte se!Po kafkovsku nejen o Praze4. února, den boje proti rakovině: Počet lidí s touto diagnózou roste...Vrcholí „Line“ edice Suprahonu – Blues Rock Line 1968-89Láska k temnotámKdysi tady hořel oheň - román Anny WinterovéForman na Letní scéně Musea Kampa
Město je trochu jako žena. Když ji budete milovat a pečovat o ni, bude vám rozkvétat před očima. Bude vás chovat ve své náruči a chránit vás. Když se budete vůči ní chovat lhostejně, postupně zchřadne a zahořkne. Bude se vůči vám chovat lhostejně.
Město má na rozdíl od ženy několik nevýhod. Především nemůže sebevětšímu trýzniteli utéci. Nemá jak se bránit. A co je ještě horší, že čelí ne jednomu, ale tisícům, dokonce statisícům. Je mraveništěm bez ladu a skladu.
Město trpí chorobou flegmatické anonymity. Způsobujeme ji my, lidé, jsme jako nakažené orgány velkého těla. Schovávání se v davu nenutí k žádným osobním výkonům. Vymlouváme se, jsme pohodlní. Proč bychom třídili odpad? Ať to udělají ti, kterým za to platíme. Proč bychom nemohli zahodit uprostřed ulice cigaretu, papír, žvýkačku? Však on to někdo uklidí!
Proč bych to měl dělat já, když může to samé udělat někdo jiný? Ano, jsme všichni jsme hluboko v sobě alibističtí egoisté. To však neznamená, že se to nemůže změnit a naděje přece umírá poslední. Jak zdravá budou naše města, to záleží jen a jen na nás. Na mně i na tobě.
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.