...


Generace dnešních padesátníků si jistě vzpomene na novomanželské půjčky. Díky nim si coby čerstvě sezdaní mohli zaopatřit obývací stěnu a jiné zařízení, jenž socialistický člověk do svého panelového bytu potřeboval.

Podpora mladých rodin bývala častým populistickým bodem volebních programů levicově orientovaných stran i pro roce 1989. Ovšem bodem o němž se jen vždy mluvilo. Za celých patnáct let od revoluce se pro skutečnou podporu rodin neudělalo vůbec nic. A tak nám porodnost vesele klesá a sociologové vypracovávají nesmyslné výzkumy, z kterých stejně nakonec vyplyne jediné – nedostatek finančních prostředků a bytového i pracovního zázemí brání mladým lidem v pořizování si potomstva.

Sociálně demokratická vláda už pod taktovkou ex-premiéra Špidly přišla s řadou naprosto neuvěřitelných změn v sociálním sektoru a teď vytáhla žhavou novinku - novomanželskou půjčku ve výši zhruba 300 000 Kč. Zatím se o ní pouze píše a bouřlivě diskutuje. Ne, že by ale na takovou investici stát měl a ne že by někomu něco pozitivního přinesla.

Pokud by totiž čistě teoreticky obdržel tuto částku mladý pár v Praze, jenž dosud nemá vlastní bydlení, bude mu stačit pouze na základ pro to, aby si vůbec mohl vzít hypotéku, kterou bude splácet dalších xy let. Když vezmeme v úvahu, že garsonku v pražském paneláku, kam se ani případné děti nevejdou, dnes pořídíme okolo miliónu korun, je jasné, co celá estráda jménem novomanželské půčky způsobí.
Asi těžko zatouží taková dvojice po miminku, když bude mít na bedrech několikatisícové splátky a vzhledem k vzrůstající nezaměstnanosti si asi dovolí takto hazardovat jen málokdo.

Na druhou stranu se u nás vesele kšeftuje se státními byty a tak za pár set tisíc Kč lze v podstatě nelegálně přijít k bytu. Deregulace nájemného je pak dalším a oblíbeným tématem debat. Samotné realizace se však všichni bojí jak čert kříže. A jak potom má trh s byty fungovat?

Ne nadarmo se říká, že vše souvisí se vším. Pokud se totiž v Čechách neotevře regulérní trh s byty, pokud firmy nezačnou alespoň občas dodržovat zákoník práce a nebudou rovněž diskriminovat matky od dětí, nemůžeme hovořit o nějaké skutečné podpoře rodin. Paradoxně odstranění zmíněných nešvarů by přitom stát neobralo o tak velké investice.

Dokud se opravdu nezmění podmínky a stav věcí, kdy vdaná žena před třicítkou je zaměstnavatelem vnímána coby poteniconálně těhotná a tudíž neperspektivní pracovní síla a dokud budou někteří jedinci „vlastnit“ a pronajímat třeba čtyři státní byty, může vláda vymýšlet miliónové půjčky. Ty ale v důsledku nikomu nepomohou a hlavně zadluží naši zemi o další miliardy korun.

Novomanželské půjčky tedy zůstávají jen dalším populistickým a naprosto neefektivním gestem současné vlády a můžeme se pouze modlit, aby bylo posledním.