K sukním se nosily bílé halenky na mnoho způsobů, a bylo z čeho vybírat a šít. Len, popelín, viskózové hedvábí, bavlna, hedvábí - bluzka se střihla jednoduše, stejně jako sukně a spodnička. V každé domácnosti byl šicí stroj a každá žena - matky, babičky, tety - všechny uměly šít. Leckde bylo možno nechat si udělat střih na míru a za víkend byl spíchnutý model z francouzských nebo německých mód. Pak někdo přišel s nápadem vysokého pasu vpředu sestřiženého do špičky a v pase se nosily úzké barevné pásečky. Úžasné! K tomu byly barevné střevíce na jehlovém podpatku od sedmi do dvanácti cenťáků a vlasy sestřižené nakrátko, nebo na mikádo.

V době, kdy náš svět ještě neznal panenky Barbie, byly živé panenky Barbie v ulicích českých měst, obcí, i na vesnicích. Jehlové střevíčky klapaly a mužské oči měly na co se dívat, ať to byl kvintán či kmet, ať to bylo v Přešticích, Klatovech, v Plzni nebo Rokycanech a jinde. Podmínka této levné barevné parády byla jediná - rovné, štíhlé nohy a pas maximálně pětašedesát cenťáků po obvodu, barevná suknička se pak už postarala o to ostatní, aby celek byl půvabný a koketní.
Nedávno - uprostřed horkého léta na terase cukrárny si postěžoval jeden starší pán, že doba hezkých děvčat je nenávratně pryč. Jeho tatík zrovna tady také rád sedával a věru se nenudil, měl se na co dívat, a vždycky pak říkal, že městské ulice odpoledne, když mládež opustí školní lavice, vypadají jako krásná, rozkvetlá louka. Asi se nedožil dneška a žádná z půvabně oblečených dívek tehdy si určitě nepředstavovala, že o nějakou dobu později barevné sukně i střevíčky poletí do komory a své triumfy po celém světě bude slavit Lewi Strauss a jeho modré gatě původně určené pro zlatokopy a že všechna lidská těla budou od pasu dolů modrá - mladá i stará. K tomu důkladné botasky a jakési triko na stejný elastický způsob, který prozradí, kolik deka tuku je uloženo nad pasem a po stranách zad. Když se dívčí mládež vyhrne ze školy, ulice připomíná rozhrnuté mraveniště ,protože děvčata jsou si navzájem podobná jako mravenci. Účesy, líčení, tetování - všechno.

Jo - barevné sukničky! Jenže kde by se dnes do nich vzaly útlé pasy? Ty postupně spolehlivě vyzmizíkovaly plněné bagety, hamburgery, pizza, hranolky s čímsi červeným nebo bílým v kelímku, které lze pojídat za chůze vidličkou z umělé hmoty a k tomu srkat colu z litrového kelímku s víčkem, z jehož otvoru čouhá syntetické stéblo. Do barevných sukniček by se nedaly nasoukat plástve tuku usazené zrovna kolem pasu, kde neposedně přetékají přes okraje modrých gatí. "Dráždivou a svůdnou" chůzi v botaskách sice docílit nelze, zato jsou pohodlné. Dnešní styl oblékání připomíná jakýsi unisex a někdy opravdu nejde rozeznat hocha od dívky. Z ulic půvab jednoznačně zmizel, ale možná se vyskytuje někde jinde, kam my dospěláci nechodíme.

Nicméně - na modely z denimu a na modré jeans ještě nikdo písničku nesložil, ale ta ..."když dívkám sukně ze silonu ulicí zavlají, zpívám si ráno na nábřeží ,písničku, která s vodou běží"...kterou zpíval Rudolf Cortés - nebo to byl Milan Chladil? To už je jedno - byla to smyslová lahoda, stejně jako tenkrát ulice plné děvčat.

Proč to vlastně píšu? Protože jsem se právě vrátila z nábřeží řeky Radbuzy a uřícených pochůzek městskými ulicemi plnými mládeže vracející se z prázdnin, ale nic zpěvného mne nenapadlo. Podobnost s rozkvetlou loukou bych na ulicích našeho - právě komplet rozkopaného města - hledala marně.


_{Foto: krasopotreby.cz}