Jorika, to jméno čísla jedna
chodí s Jakubem (číslem dvě)
Sex + něha, táhnou to roky - a já jsem trojka. Jen je potkávám
Ne voyeur. Svědek. A zda šťastni?
Byť se občas hádají, tak ano. Ale od začátku:
Nejprve nebylo nic
Potom... se mnou konverzovala, jako bych za to stál a
jako bych mohl být její a Jakubův omšelý kamarád, ale
mají jich vcelku dost a
jako bych tím pochybným přítelem byl
už v tisíci životech. Joriko! Svým obráceným dalekohledem kaleidoskopu
ses přece dívala a své zvláštní oči
jsi sem tam zvedala. Ne od šití. Od sklýnek, od kavárenské práce A já?
Za onu chvíli jsem si s tebou neprozřetelně
vybudoval
svět Jorik, tento vzdušný zámek
ve kterém se rodily
oddenky vší nemoderní oddanosti, aby
mě potáhly
asi jako masožravá Adéla (ale jsi i dál Jorika)
A měnil jsem se, tenkrát, ale jak
bych se teprve změnil, kdyby
ti dva
akceptovali mou
pošetilou oddanost. A pokud ano, taky v téhle antibásni
bych byl někdo jiný. Nebo ne? A tenkrát
má Joriko, tenkrát, když jsem se zamiloval
jsem chtěl usínat bez čehokoli na sobě, a přesto
se netoužil nijak uspokojovat, protože jsem tě miloval (ač je to jedno)
a říkal jsem si: „Chápu: Jste pár.“ A možná nedisponuji
veškerými atributy vhodných přátel páru, ale to
co cítím k tobě, Joriko, přesto nelze srovnat s láskou k žádné ženě
jak by nejspíš řekl Lancelot
A kdyby se na mě Jakub osopil. A pokud bych k němu cítil nechuť i proti
svému odhodlání jej uznávat, zachránil bych se. Třeba. Ale
Jakub byl nad věcí, bavil se mnou a... jistěže nevím, co plyne koryty
a zda ne víc než náš příběh, ale pokud
jsou dva šťastni (i včetně toho škorpení), tak jim třetí někdy ani nevadí
A to, co jsem prožil (a ne ve snu), byl ideál. Ale život? Ne. A
nevím, co jsem údajně provedl, ale
ti dva už jako by nebyli. A já jim vážně udělal vše to, co jsem právě popsal.
A svět? Se točí, ale
Méně. A
existuje tedy i příčina
pro kterou spolu nesedíme v kavárně
a jen ta kavárna ví
že důvody rozkolu existovat ani nemohly

_{Zdroj obrázku: finteligencia.blog.cz}