"..Alonso díky úspěchu svých předchozích titulů dostává v Americe výhodnou smlouvu od nového nakladatele a zaváže se napsat historický thriller. A za námět si bere skutečnou událost Brucknerovy smrti. Potřebuje jej však rozpracovat do románového děje se zápletkou, a tak se spolu s Bety nechává vtáhnout do pátrání po okolnostech Brucknerova úmrtí. Sám se začíná zajímat o život a dílo Josého Serta, před válkou nejlépe placeného malíře na světě, a zjišťuje dalekosáhlé souvislosti. Pátrání jej zavede třeba až do Paříže za nacistické okupace, kde se dozvídá o tajuplném – a pro příběh možná zásadním – pokladu židovské rodiny Wendelů…" (ukázka z anotace knihy)

Popravdě, dobré téma, které místy funguje a většinu času značně pokulhává. Ač má Restaurátor příznivé reakce i reklamu, skutečnost je na hony vzdálená všemu lesku.
Přitom, ve chvíli, kdy autor sklouzne na úryvky ze života samotného Serta, děj i styl psaní se viditelně zlepší. Jako by se mu psalo lehčeji, ve zbytku textu se pouze již trápí.

Sanchézova Starožitníka, který dílu předcházel, jsem nečetla, tudíž srovnávat nemohu. Nerozumím však, proč Sanchéz neustále v první polovině Restaurátora na předchozí knihu upozorňuje. Snad by bylo lepší, kdyby z ní přímo vycházel, než aby na ni velice kostrbatě poukazoval. V souvislosti s aktuálním dějem novinky to nemá prakticky žádný význam.
Co Restaurátorovi lze ale pochválit, je fakt, že se obejde bez vulgarismů a nechutností, jak je dnes velmi populární. Pokud se totiž na prvních pár listech hrdinové nepokálí, nepohádají do krve, nešťourají bůh ví kde, apod., pak jste vlastně narazili na vyjímku v detektivním žánru. Severská literatura nám přinesla značný hardcore pro českého čtenáře. Vše ostatní je takové "kafíčko". Na druhou stranu, proč ne. Agatha Christie uměla psát famózní literaturu a najděte mi v ní nějaký vulgarismus. 
Ale zpátky ke knize. Pokud se chystáte na dovolenou, cestu a chcete prostě jednu klidněji laděnou "krimošku", pak budiž. Jistě ji přelouskáte a cesta rychleji uběhne. Bohužel se ale z mého pohledu nejedná o žádný převratný titul, který začnete číst a přejedete tři stanice, protože se prostě neodlepíte. Berte to prosím jako míru úměry, jistě pochopíte "co tím básník chtěl říci".

Julián Sánchez je původem Katalánec, narodil se v roce 1966 v Barceloně. Od roku 1993 žije v San Sebastiánu v Baskicku. Celý jeho život se odvíjí kolem dvou velkých vášní: basketbalu (několik sezon byl rozhodčím španělské basketbalové ligy ACB) a literatury. Sám sebe charakterizuje jako vášnivého a všestranného čtenáře. Pro spisovatelskou dráhu se rozhodl už ve svých deseti letech po přečtení románu Jacka Londona Martin Eden. V současnosti pracuje jako technický ředitel Baskické basketbalové federace.