Střípky z historie - Tajemství templářských rytířů
18.09.2014
Veronika Švarcová
Společnost
Smíme-li uvěřit "přiznání templářů, která na nich byla ve Francii vynucována během úmorných procesů - většinou mučením nebo metodou inkvizice - , nevěřili v Krista jako božího člověka a spasitele světa. Pro ně byl falešným prorokem. Nevěřili v plno křesťanských dogmat, o kterých se běžně ani nediskutovalo, natož pochybovalo. Podle řádového učení byl Kristus dokonce znevažován, jelikož vydával svá slova za slova boží a tvrdil, že je nebeský Mesiáš. Kříž byl pro ně dřevo a předmět pověr. Patronem jim byl Jan Křtitel. Mezi tajné nauky, které údajně pěstovali, patřily astrologie a alchymie, samosebou též magie. Při přijímání byl uctíván idol připomínající jakýsi magický a kabalistický talisman, často označován jako Bafomet.
Při první křížové výpravě, vyhlášené v roce 1095, a po dobytí Jeruzaléma v roce 1099, se v prostředí kanovníků kostela Božího hrobu vyčlenila jistá skupina rytířů. Ta zřejmě byla zárodkem budoucího templářského řádu a přibližně ve 20. letech 12. století se začalo vytvářet jádro templářského řádu kolem rytíře jménem Hugo z Payns. Potvrzen byl ale o několik let později ve Francii na koncilu v Troyes. Tady se řádu dostalo i vyšší církevní aprobace a potvrzení papeže.
Je důležité zmínit, že tito rytíři si předsevzali ochraňovat křesťanské poutníky, kteří putovali Jeruzalémem a byli napadáni, často kočovnými beduíny. Zavedli jakousi vojenskou strážní službu.
Templáři, zřejmě velmi tolerantní vůči jiným formám náboženství, se na svých taženích, která podnikali k ochraně poutníků po celé Svaté zemi, seznámili s mravy, zvyklostmi, jakož i vědomostmi původních obyvatel. Řecko i Egypt stále byly baštami umění a věd, v nichž hledalo vzdělání mnoho rytířů i kleriků. Templářským řádem tak prošlo učení křesťansko-židovské, islámské, perské, řecké i tajné nauky přední Asie.
Dosud není jednoznačně dořešeno, zda bylo obvinění templářů z hereze oprávněné a nakolik bylo založeno na skutečných poměrech v řádu. Během mučení se někteří templáři doznali k homosexuálním praktikám a uctívání „hlavy“, jakož i k existenci tajemství označovaného jako Bafomet či Baphomet. Vůdcové řádu ovšem později tato přiznání popřeli. Popření původní výpovědi bylo automaticky považováno za opětovné upadnutí do kacířství, a proto byli popraveni. Klasická spirála, která se používala u inkvizice běžně. Podobné praktiky se tak konaly i u soudu s tzv. čarodejnicemi, kdy se běžně obviněná týrala tak, že se sama přiznala k čemukoliv, jenom aby ukončila mučení. Pokud přece jenom vydržela, pak bylo prokázáno spolčení s ďáblem naprosto jasně, protože běžně by takové mučení nemohla bez pomoci nekalých sil vydržet. Smrt na konci čekala každého, tak jako tak.
Každopádně je s templářskou činností na blízkém východě spojena řada nejasností a dokonce existuje i řada důkazů, podle nichž byli ochotni se spojit za peníze i s nepřítelem. Dokladem toho jsou např. jejich styky s asasíny. Templáři s nimi skutečně přes sto let přicházeli do styku. Dočasně byli dokonce jejich lenními pány. Lze tedy předpokládat, že se víc než povrchně zajímali o tajné učení asasínů či jiných maloasijských sekt a tajných spolků.
Konspirační teorie, vysvětlující příčinu likvidace templářského
řádu, jdou často ještě mnohem dále, než připouští nejčastěji přijímané vysvětlení, že příčinou byla snaha o získání templářského majetku.
V roce 2001 objevila dr. Barbara Frale v tajných vatikánských archívech tzv. Chinonský pergamen, dokládající, že již v roce 1314 papež Klement V. templáře tajně omilostnil.
Není bez zajimavosti, že trest dopadnul i na ty, kteří stáli za organizovaným pronásledováním templářského řádu.
Rychlý konec kapetovské dynastie mezi lety 1314 a 1328, když zemřel francouzský král Filip IV. Sličný, jeho tři synové i jediný vnuk, vedl k obecné víře, že dynastie byla prokletá. To vyplývá i z legendy,že velmistr Jacques de Molay bezprostředně před svojí smrtí proklel Filipa IV. a papeže Klementa V. a vyzval je do roka k božímu soudu. Skutečností je, že papež následoval velmistra na věčnost o měsíc a král o sedm měsíců později.
Jedinečnou knihou, kde povídání o templářském řádu patří mezi pověstnou kapku v moři, je Osvícení od Karla R.H. Fricka. Nakladatelství Academia vydala tuto objemnou publikaci letos a mohu potvrdit, že jde o trefu do černého.
S naprosto vyčerpávajícím obsahem, kde namátkou najdete rozpravy o duchovních základech, starořeckých teorií, kabale, astrologii, magii, alchymii, rosenkruciánských spisech, zednářství aj. Nahlédnete snad do zákoutí veškerého duchovního světa.
Tam, kde téma přesáhlo možnosti autora i jedné knihy, velmi šikovně nabízí Frick odkazy na další literaturu. Mistrovské dílo, které by rozhodně nemělo chybět tam, kde je blízké téma tajných společností i nauk. Zároveň je kniha i důkazem, že lze psát na podobné téma bez šokujících a velmi často pochybných teorií.
Osvícení - V tradici gnosticko-teosofistických a alchymisticko-rosenkruciánských tajných společností do konce 18.stol.
Karl R.H. Frick
Academia,2014