Je důležité zmínit, že tito rytíři si předsevzali ochraňovat křesťanské poutníky, kteří putovali Jeruzalémem a byli napadáni, často kočovnými beduíny. Zavedli jakousi vojenskou strážní službu. 

Templáři, zřejmě velmi tolerantní vůči jiným formám náboženství, se na svých taženích, která podnikali k ochraně poutníků po celé Svaté zemi, seznámili s mravy, zvyklostmi, jakož i vědomostmi původních obyvatel. Řecko i Egypt stále byly baštami umění a věd, v nichž hledalo vzdělání mnoho rytířů i kleriků. Templářským řádem tak prošlo učení křesťansko-židovské, islámské, perské, řecké i tajné nauky přední Asie.

Dosud není jednoznačně dořešeno, zda bylo obvinění templářů z hereze oprávněné a nakolik bylo založeno na skutečných poměrech v řádu. Během mučení se někteří templáři doznali k homosexuálním praktikám a uctívání „hlavy“, jakož i k existenci tajemství označovaného jako Bafomet či Baphomet. Vůdcové řádu ovšem později tato přiznání popřeli. Popření původní výpovědi bylo automaticky považováno za opětovné upadnutí do kacířství, a proto byli popraveni. Klasická spirála, která se používala u inkvizice běžně. Podobné praktiky se tak konaly i u soudu s tzv. čarodejnicemi, kdy se běžně obviněná týrala tak, že se sama přiznala k čemukoliv, jenom aby ukončila mučení. Pokud přece jenom vydržela, pak bylo prokázáno spolčení s ďáblem naprosto jasně, protože běžně by takové mučení nemohla bez pomoci nekalých sil vydržet. Smrt na konci čekala každého, tak jako tak. 

Každopádně je s templářskou činností na blízkém východě spojena řada nejasností a dokonce existuje i řada důkazů, podle nichž byli ochotni se spojit za peníze i s nepřítelem. Dokladem toho jsou např. jejich styky s asasíny. Templáři s nimi skutečně přes sto let přicházeli do styku. Dočasně byli dokonce jejich lenními pány. Lze tedy předpokládat, že se víc než povrchně zajímali o tajné učení asasínů či jiných maloasijských sekt a tajných spolků.