Přeneseme se do fiktivního městečka Kostelce (Náchod) v roce 1941 a budeme svědky událostí kolem kratičké kariéry jedné studentské kapely, inspirované Louisem Armstrongem. V roli spolužáků, kteří přes oficiální dobový zákaz propadli kouzlu jazzových improvizací a připravují „veřejný“ koncert se objevují filmově neznámé tváře (snad s výjimkou Barbory Bobulové známé již z Nesmrtelné tety). Postavy Paddyho, Harýka či &Skvoreckého alter ega Dannyho Smiřického (Milan Tomeš, Petr Burian,  Petr &Stěpán) jsou jen lehce načrtnuty. Stejně tak málo, a možná by se dalo říci ledabyle, je vystižena dobová atmosféra strachu a mladistvého bouřliváctví. Odpor mladých lidí proti okupantům spíše tušíme, i když fandíme jejich recesi, s níž nepříznivé situaci vzdorují. Ta logicky mládí přísluší. Vždyť každá generace, nejen ta válečná, si vždy musela „svoji“ hudbu vyvzdorovat (vzpomeňme začátku rock´n´rollu a bigbeatu u nás). Je rovně nasnadě, že atmosféra bezstarostnosti mládí a tklivá jímavost jazzových sól nebude mít dlouhého trvání a že ji přerve tragický tón…

Film přes zjednodušení a až karikaturní zobrazení dospělých postav (Milan &Steindler, Miroslav Donutil, Karel Roden) si ze &Skvoreckého povídky přináší obdivné vyznání jazzové hudbě, která má silnou působivost a velkou moc nad totalitní mocí (proto ji všechny totality zakazovaly). Klasické jazzová hudba a užité dobové swingové melodie  jsou proto největším kladem filmu. Zuzana Zemanová, známá slibným debutem Příběh ´88 (ještě pod jménem Hojdová )a poetickým příběhem Hrad z písku, natočila kultivovanou podívanou, která však přes všechnu snahu ulpívá na povrchu. Téma zjevně chtělo „chlapskou“ režijní ruku. Přesto vás nenechá chladnými a dýchne na vás svěžím vzduchem revolty mládí i chytlavé hudby.

Vzpomenete-li na všechny přepisy &Svoreckého próz z poslední soby, pak vždy najdete –snad kromě Tankového praporu – jistá zjednodušení a zlehčení předlohy. Možná to tak nevadilo v Zločinu v dívčí škole, ale už je tím poznamenán Flirt se slečnou Stříbrnou a poté i pětidílný televizní cyklus Prima sezóna.

Zajímavá je geneze filmu EINE KLEINE JAZZMUSIK. Scénáriska Jana Knitlová a režisérka Zuzana Zemanová vyšli z krátké &Skvoreckého povídky , která pod názvem Slovo nevezmu zpět byla zařazena do nevydaného almanachu Jazz 58 a vyšla až v roce 1964 v knize Sedmiramenný svícen. Tuto povídku chtěl zfilmovat jako svůj debut Miloš Forman. Měl připraveno i několik verzí scénáře s pracovními názvy Noty v kufru či Kapela to vyhrála. Realizaci prý zabránil sám prezident Novotný protože se domníval, že půjde o zfilmování Zbabělců. To, že český film a čeští filmaři nenašli odvahu a sílu převést na filmové plátno nejslavnější a nejúdernější &Skvoreckého prózu Zbabělci je hříchem, který je těžko odpustitelný.
Foto: showbiz.cz, csfd.cz, allpopster.cz


Blanka Bobulová (Zuzanka) a Petr &Stěpán (Danny)
 
Miroslav Donutil jako ředitel Czermak a Milan &Steindler jako katecheta Melounek