Meditovat a tvořitTichá domácnostRomeo a Julie věku pokročiléhoPromiskuita Svátky vánočníHelena Zeťová nám bohužel odešla
PIANISTA - TV TIP - Hudebník, který přežil holocaustCo mě v lednu zaujalo na NetflixuKnižní ledenKVÍZ: Kolik toho víte o graffiti a street artu?Obchod, nad kterým se dnes uculují žáčci ve školePo krvavých stopách berlínské zdi Odhalení nových snímků – Barrandov studioPo stopách židovské obce v Plzni IV: Když se život stane vězenímRóisín Murphy přijede na festival v Brně5 významných kulatých výročí české kulturyŘetěz ze zlata3 nejvyšší stavby České republiky
Jsem chronický obdivovatel západů slunce. Viděla jsem jich už moc a ještě víc, ale jejich kouzlo se pro mě časem nezmenšuje, dojímají mě pořád stejně. Pokaždé jsem pěkně naměkko. A pokaždé chci ten okamžik zachytit, přestože se jedná o fotografické klišé, ohraný kýč. Západy pro mě nadále zůstávají něčím úžasným, co ve mně probouzí básníka, filozofa i fotografa...
Když se dívám na zapadající slunce, myslím na koloběh dne a noci, koloběh života. Že nic netrvá věčně. Jedna fáze střídá druhou v dokonalé harmonii, jejíž absolutno se pocukruje chaosem. Vládne tam nahoře na nebi, ale i hluboko ve mně. Je mi podivně teskno. Stýská se mi a nevím po čem. To jsou ty západy. Ty konce dnů. Těžko na tom něco změním. Nemůžu zajistit, aby stále svítilo slunce.
Nic netrvá věčně. I já se jednou usmívám, vyhřívám v paprscích svého štěstí, podruhé mi prší z duše smutek a jindy si zabouřím, až srší blesky z mých úst. Ovlivnit ale můžu, aby mé blesky nikomu neublížily, aby mraky mého smutku nehoustly do neproniknutelné deprese. Můžu si kdykoliv, třeba i o půlnoci, na chvíli přivolat sluneční paprsky, kouzlo toho západu.
Nemusí být stále krásně, naopak krásu je nutné hledat i ve všednosti. I v kouřícím hrnku na mém stole spočívá uspokojivá radost. A co víc, mám krásné vzpomínky. Nemusím mít přeci úplně všechno, abych se dokázala radovat. Můžu užívat plnými doušky každý okamžik a nečekat stále na nějaké lepší - kde beru jistotu, že nějaké přijdou?
A tak je to pokaždé. Hledím na tu nádhernou oblohu a jsem malým bezvýznamným mravencem, který nerozumí tomu, co se to nad ním děje. Tohle nádherné slunce je vlastně hvězda, jež visí v černém prostoru, ve kterém se nachází miliony takových hvězd a miliony galaxií a samotné slunce je tu také jen bezvýznamným mravencem...
Svět je nádherné místo pro život! A při západu je ještě o ždibet nádhernější...
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.