Minulý týden jsem manžílka poslala pro nákup cukru moučky. Cestou zapomněl co, ale když tak brouzdal mezi regály, najednou se mu rozsvítilo. Koupil kilo kostkového a kilo hrubé mouky. A na ty ovocný knedlíky si klidně postav komínek, jestli chceš!

Kéž by tyhle maličkosti tvořily jediné vroubky našeho vztahu. Kromě odlišného politického postoje máme ale ještě jeden zásadní problém. „Německy šest na tři,“ řekl by zasvěcený luštitel křížovek. Sex. Každý z nás ho potřebujeme jinak často. Pepa pořád. Já se bez něj obejdu. Většinou. Občas mě to popadne a to pak zase nevím, kdy skončit. A může za to vlastně jen pár písmenek, Pepča žádá kvantitu, já kvalitu.

„Copak to jde? Každý den? Nejsme zvířátka!“ hájím se, když na mě zase ten můj divoch zaútočí pod peřinou.

„Ale jsme,“ oponuje můj choť. „Jen trochu víc používáme mozek.“

„V tom případě jsi zmutovaný jedinec, když místo mozku používáš jiný orgán!“

„Zato tobě jako by stačilo, že jsi ty svoje nádherně přitažlivý orgány…“ (rukama se hned po nich sápe) „...použila dvakrát k reprodukci.“

„Každý den to zkrátka nejde. Je to pak rutina. Navečeřet se, vykoupat, vyčistit zuby a roztáhnout nohy. To chce nejdřív tu správnou atmosféru, něhu, vzrušení...“

Bez odpovědi.

No fajn, tak konečně dobrou noc.

Jenomže za chviličku cítím, že jeho ruce se znovu vydávají na pouť po mém těle.

Zavrtím se, abych ho ze sebe setřásla. „Nech toho, jsem hrozně utahaná, dneska to bylo k zbláznění.” Neplní se plán, vedení je nervní, lidi naštvaní. A já mám za sebou sto a jedna úkolů, které mě zítra čekají znovu. Vlastně jsem ráda, že jsem živá dolezla do postele.

„Maru, tak neblbni a pojď ke mně, prosím!”

Ach jo, čím víc o tom mluví… Copak nechápe, že nátlak může mít i naprosto opačný účinek?

Ale než stihnu zareagovat, už zase špiónuje v erotogenních zónách, z nichž byl před chvílí vykázán. Zbytečná námaha, hochu, i ten nejosvědčenější hmat jednoho dne přestane účinkovat. Jako v tom pořekadle o opakovaném vtipu.

Jenomže dokud to neukončím rázně, bude to prostě zkoušet... „Pepo, dost! Řekla jsem ti, že dneska ne. Dobrou!”

Momentálně by mě stejně nevzrušil ani Čenský ve slipech z tuzexu.

„A včera taky ne. A předevčírem taky ne. A zítra?”

Ani tehdy ne. Protože muže mi unesou na vojenské cvičení. Dělám, že spím a vůbec netuším, že už zítra se mi po něm bude stýskat. 

  Více: www.protiklady.cz 
Web autorky: http://literarnistrom.cz