Pokud takto naznačený začátek filmu ruského oscarového režiséra Nikity Michalkova (a pochopitelně i jeho název) někomu okamžitě připomene známý film amerického režiséra Sidneyho Lumeta 12 ROZHNĚVANÝCH MUŽŮ z roku 1957 tak se nemýlí. Michalkov si tento námět vzal jako základ a použil načrtnuté charaktery,  ale porotcovské rozhodování zasadil do ruských souvislostí. Říká se „když dva dělají totéž, není to totéž“ a u filmů platí téměř stoprocentně, že remake (nové natočení) nedosahuje úrovně původního. V případě „12“ to neplatí. Oba dva filmy patří k vrcholům filmového umění, oba jsou samostatnými a těžko srovnávatelnými artefakty.

Michalkovovi porotci se stále více dostávají do rozporů a vzájemných půtek, na povrch vystupují osobní ambice, zkušenosti i rasistické nálady. I neútulná tělocvična, v níž musí rozhodnout (v soudní budově vládnou řemeslníci) nepřidává nic na náladě, která se stále více zhušťuje. Muži z různých sociálních vrstev, každý jiné profese a s jinou životní filozofií postupně se zbavují bodrosti a srdečnosti, narůstají hádky, přelévají se síly tak důkladně, že to zamává s každým z nich. V sobě či v druhých odhalí skryté tendence, začnou vyprávět „své“ příběhy, jimiž mají doložit proč hlasují tak či onak. Ke slovu se dostanou vzpomínky, zážitky, zkušenosti a postupně narůstají i emoce.

A s tím vším do filmu vstupuje ruská politika před necelým desetiletím, tehdejší válečné i teroristické problémy a postkomunistické mafiánské praktiky. V několika úderných krátkých pohledech se děj přenese z jednací místnosti na válečné pole v Čečensku, kde mladík vzpomíná na smrt rodičů a vypleněnou rodnou zem. Úděsný leitmotiv ve scénách s mrtvými vojáky po bitvě a přibližujícím se psem, který zazní naplno v závěru, kdy uvidíte, že pes nese v hubě utrženou ruku s třpytícím se prstenem – to je šok, který nenechá žádného diváka chladným či netečným.

Den a půl trvá rozhodování o vině či nevině. Za tu dobu dojdou porotci nejen k závěru, ale poznají i sami sebe. Smršť názorů rozkolísá jejich jistoty a oni mnohdy odhalí ve svém nitru síly, o nichž ani netušili. Dvě a půl hodiny trvá film, jehož hustá atmosféra zahustila příběhy těch dvanácti, kteří se mají stát spravedlivými.

Nikita Michalkov se opět projevuje jako roduvěrný Rus (o jeho filmech , rodině a vztahu k bratrovi najdete více v článku 3x Nikita Michalkov v České televizi - http://www.webmagazin.cz/index.php?stype=all&id=12608) a mnohými kritiky mu bylo vytýkáno, že jako nacionalista se k čečenskému konfliktu staví spíše z ruské pozice a že se pasuje na spasitele národa. Co mu však nelze vytknout je napětí (v komorním příběhu tak těžko dosažitelné) jehož dociluje kombinací westernovýh, psychohororových a detektivních prvků.

Dokonalému výběru hereckých typů dominuje sám režisér v postavě porotce č. 2. Film byl s velkým ohlasem uveden na karlovarském festivalu v roce 2008 a získal tam po právu Cenu diváků. Byl nominován na Oscara za zahraniční film, nominován na Zlatého lva na festivalu v Benátkách a při vyhlášení Ruských výročních cen byl oceněn nejlepší herec (Sergej Garnaš - porotce č. 3) a hudební skladatel Eduard Artěmjev.
Foto:russian-dvd.de, kultura.idnes.cz, kultura.pravda.sk