Kdo četl zmíněné předchozí dva krimi romány jistě netrpělivě čekal na závěrečnou část. Pro čtenáře, který knihy nezná se odvíjí v podstatě nový příběh a pokud se setkává s minulostí je to vždy vysvětleno či letmo naznačeno, takže lze číst třetí díl samostatně.

Fin Macleod, bývalý detektiv policie z Edinburgu, se po smrti svého jediného syna a rozvodu s manželkou již trvale usadil na ostrově Lewis v souostroví Hebridy, kde měl rodiče a posléze tu byl u tety vychován. Dostává práci blízkou jeho policejní kvalifikaci – má dohlížet jako šéf ostrahy na místní pozemky a hlídat pytláky jak v lesích tak u vodních toků a jezer. Při vyšetřování hned narazí na dosud nepolapitelného pytláka Piskoře Macaskilla (marně vzpomínáte zda jste se s jeho jménem setkali v minulých dílech) s nímž chodil do školy a který mu kdysi zachránil život v rozbouřeném moři.

Jak už to v detektivních románech bývá – detektiv přitahuje zločin. A tak hned na začátku Fin spolu s Piskořem najdou jednoho rána po prudké bouřce v Piskořově revíru vypuštěné jezero a na jeho dně letadlo s mrtvým tělem. Letadlo, které se ztratilo před téměř dvacítkou let a měl v něm odejít ze světa jeden z kamarádů – muzikant Roddy Mackenzie. Oba ho dobře znali. Piskoř hrál v jeho kapele a soupeřil s ním o dívku a Fin jako pomocník kapely s ním jezdil po celé zemi.

Dala by se čekat detektivka – policie, vyšetřování a další jako to znáte z jiných děl. May však rozjíždí svůj příběh jiným směrem. Čtenáře sice napíná, protože šok patrný z Piskořova pohledu na zjevně zavražděného mrtvého nevěští nic dobrého a je jasné, že nejde jen o pouhé ztroskotání soukromého letadla. Piskoř také hned mizí a chová se podivně a tak musíme postupně pronikat do dávných vztahů mladíků z doby střední školy. Napětí zůstává – a May je dovede mistrně gradovat tím, že v jedné kapitole dá dílčí náznak a v příští (třeba s návratem do minulosti , kterou vypráví sám Fin) postupně vše objasní. Po krůčcích a dovedně vede čtenáře k tomu, aby se vyznal v poměrně složitých vztazích mezi studenty. Stejně jako obě jeho předchozí knihy je i tato spíše než detektivkou velice dobře napsaným psychologicko společenským románem.

Jako v šachové hře po každém tahu můžete usuzovat na další možný vývoj tak i zde Fin odkrývá nečekané souvislosti a stále více si uvědomuje, že dnešní problémy mají kořeny v dávné minulosti. Až nyní poznává, že mnohé, co tehdy sám prožíval a co jej trápilo mělo jiné pozadí a jiné příčiny než dosud chápal. Piskořovo tajemství není jediné. Pikantní je, že i sám detektiv Fin poznává sám sebe a nahlíží na svoji minulost z neobvyklého úhlu.

Už bylo naznačeno, že spíše než detektivka jsou &SACHOVÉ FIGURKY románem. Dočkáte se sice klasického nalezení vraha (což je pro někoho předvídatelné), ale vůbec to neubírá nic na napínavosti. Především je tu ale velmi svérázný a zdařilý pohled na dobu dospívání na ostrovech v Nových Hebridách a anglických školách. Proti předchozím knihám trochu do pozadí ustupuje drsná příroda ostrovů s věčně silným větrem a téměř trvalým deštěm (i když většina akce se odehrává právě v tomto sychravém počasí) a více pozornosti je věnována lidským vztahům. Těm současným i těm z před lety. Vztahům ne vždy čistým a průzračným. 

Co se stalo před sedmnácti lety k tomu se postupně dostaneme, stejně jako se vyjasní předivo vztahů a důvody některých podivných jednání. Uzavře se také několik kapitol z minulých knih – ať je to třeba církevní soud nad kamarádem reverendem Donaldem Murrayem, který v minulé knize nezaváhal vzít zbraň do ruky a zachránit tak život své dcery nebo to, že výčitky svědomí ukončí život řidiče, který zabil Finova syna.

Dalo by se říci uzavřený účet. Či v duchu názvu knihy – šach mat. Ale k rozehrané partii se čtenář musí vracet, dávat si do souvislostí řadu událost, dějů a vztahů a je skorem v pokušení vzít si předchozí knihy znovu do rukou a znovu je – tentokrát už s mnohem větším poznáním – přečíst. Ale také se vkrádá při čtení řada otázek, které poslední příběh nečiní příliš věrohodným. Hned na začátku musíte strávit podivný přírodní úkaz, který sice geologové vysvětlují, ale připadá vám jako z nějaké sci-fi – náhlé zmizení vody z rozsáhlého jezera během jedné noci. Nejsa geologem tohle čtenář spolkne, ale jak je možné, že někdo může fiktivně zmizet, léta žít pod jiným jménem, ale přitom se stýkat s kolegy a tvořit aniž by to kdokoli či cokoli prozradilo? Kostra celého příběhu &SACHOVÝCH FIGUREK se tak trochu vznáší ve vzduchu a je na čtenáři jak ji přijme.

Peter May opět dokazuje, že dokonale zná „svůj“ ostrov, dokáže popsat jeho záludnosti i krásy a vytvořit tak před čtenářem plastický obraz drsné krajiny. Zná a dovede vyjádřit psychologii zdejších lidí, jejichž povahy obrousila nehostinná příroda a těžká práce. Nejlépe se to ukáže právě na postavě Piskoře, nejnadanějšího žáka, který měl před sebou velkou budoucnost. Zůstal ale na ostrově, bojuje o svou dceru a stal se pytlákem a málem i bezdomovcem.

V minulých knihách dokázal Peter May dostat mezi řádky i jistou nadstavbu - ať už to byly stále trvající napjaté vztahy mezi protestanty a katolíky ovlivňující výchovu dětí, vztahy mezi rodnými gaelčany a lidmi hovořícími anglicky  či osudy tzv. domovanů, dětí z rozvrácených manželství nebo sirotků, které byly na ostrovy posílány do pěstounské péče. Tady jakoby rezignoval na širší nadhled a věnoval se zcela psychologii postav a jejich jednání, které na první pohled není jednoduché ba ani lehce vysvětlitelné. Dokazuje, že každá událost, každý tah na šachovnici života může ovlivnit osud řady dalších, kteří jsou hře spoluúčastni. A skutečnou příčinu se často dozvíte – jako Fin - mnohem později nebo někdy vůbec ne.

Ke knize je opět záslužně připojen slovník místních gaelských jmen a hlavně jejich výslovnosti. Jen to překladové české Piskoř z knihy doslova trčí a je otázka na překladatelku zda nebylo lepší zůstat u originálního jména John Angus Macaskill.