Knihu jako by psala skutečně samotná hrdinka románu, Marcos Aquinis totiž zvolil ich-formu. To má jistě silnou výhodu v tom, že vás více četba pohltí, budete spolu s Evitou vše náležitě prožívat. Milovníkům historie to asi moc vonět pod nos nebude, neboť se tu přirozeně ztrácí vnější nezaujatý pohled. Přesto je tento styl životopisů dnes velmi oblíbený, a to zajisté proto, že jen menšina čtenářů trvá na přesných faktech, zatímco většina touží po silném příběhu plném emocí. Tato kniha splňuje vlastně obě podmínky, a tak myslím, že srdce většiny čtenářů zaplesá. Autor sám uvedl, že jen seznam všech použitých zdrojů by vydal na samostatnou knihu. A tak i když můžete mnohdy spekulovat nad tím, jestli tu kterou situaci Evita skutečně prožila právě takhle, dá se předpokládat, že ano.

Kniha je skutečně hlubokou psychologickou cestou do Eviny duše. Nabízí představu o tom, jak může citlivý člověk přicházející z totální chudoby prožít své chvíle slávy v záři reflektorů dopadajících na světové pódium. Jak úspěšně a zároveň mizerně se může cítit. Evitiny postřehy jsou plné sebepodceňování plynoucí z tvrdé reality (musela jsem působit jako úspěšná mladá dáma, nikoliv jako artefakt z vetešnictví) a také plné nedůvěry, která měla své důvody (tolik poct pro někoho, kdo celý život polykal jen urážky, vypadalo jako past).

Celý příběh jako by tak trochu dýchal Werichovou písní "šaty dělaj člověka". Kolik přetvářky, kolik potlesku i kolik ponížení může prožít člověk jen proto, že někam patří. Přesto to není ústředním motivem knihy. Zatímco s Evitou cestujeme po celém světě, odhalujeme v jejích myšlenkách úžasnou ženu, která nejenže mistrně hrála svou politickou roli, ale také milovala, svého muže a svou zemi. Díky zvolené formě fiktivního zpětného vyprávění samotné Evity nám kniha ale také přibližuje, jak tato žena prožívala svůj vnitřní boj mezi svými touhami a svými povinnostmi. (To místo se mi nezapsalo do paměti, protože tolik projevů přízně ze mě udělalo zombii.) 

Životopis ženy, která ač zemřela v pouhých třiatřiceti letech, ale přesto významně ovlivnila historii své země, podtrhuje Aguinisův čtivý styl, jenž je (zajisté i díky dobrému překladu) velmi poutavý a věrohodný. Autor se nevyhýbá ani detailům, o kterých se nemohl dozvědět z žádného zdroje a my tedy víme, že musel alespoň částečně fabulovat, přesto právě tyhle dotažené maličkosti dávají dílu nádech autentičnosti. Eva jako by se opravdu vrátila, aby nám vyprávěla své vlastní postřehy... 


_{Evita, Marcos Aguinis
překlad: Jana Suchánková
Metafora 2014
Obrázek obálky: www.metafora.cz}