Hlavní hrdina Vélin al Sorna je přijat k &Sestému řádu jako desetiletý chlapec. Po smrti matky ho k řádu, jenž zná jen výcvik, strasti a odříkání, přivádí jeho otec.
Malý Vélin přežívá kruté zkoušky a zjišťuje, že kromě bratrů vyrůstajících ve Víře, je království plné Popíračů a vrahů snažících se o zničení starých tradic. Vélinova vlastní budoucnost se začíná prolétat s osudem celé říše.

Impozantní román Anthony Ryana přichází jako dar z nebes. Pro umírající kvalitu českého literárního světa, kde najít dobrou knihu je pomalu zázrak, působí jako živá voda. Fantasy svět vystavěný tak podrobně, že čtenář chvílemi přemýšlí, zda se opravdu nepohybuje na hranici skutečné historie, budí úžas. Ti, kteří jsou přetrpaslíkováni, přeelfováni a hobitín je pro ně noční můra, najdou šálek fantasy svého druhu. 
Po přečtení anotace knihy, může navíc řada čtenářů nabýt dojmu, že se jedná o další lehkou fantasy pro mládež. Nenechte se ovšem mýlit, ačkoliv sledujeme osudy hlavního hrdiny od útlého dětství, nejedná se o další Hunger Games. 

Prvotní rozpaky a srovnávání s hobitím světem a fantasy vyprávěním Zaklínače vystřídá velmi brzy údiv. Ryan mistrně vystaví nejenom samotný svět do posledních detailů, ale i samotného hrdinu. Bez použití nadměrného množství brutality a zbytečného sexistického vyžívání přichází s promyšleným příběhem a vy se přistihnete, že odtrhnout se od této knihy, je prakticky nemožné. Kniha boduje, autor je spokojen a čtenář v neposlední řadě také. Nakladatelství tentokrát našlo mimořádně nadějného autora a můžeme jenom doufat, že očekávaná trilogie jako celek nezklame. Laťku si Anthony Ryan nastavil rozhodně vysoko.

„Teď jdi, Véline. Jdi za ním. Neublíží ti.“ Lháři! pomyslel si Vélin rozčileně, zatímco ho otec tlačil směrem k bráně. Jak se postava v plášti blížila k nim, její obličej se stával zřetelnějším. Byl dlouhý a úzký, s tenkými rty a bledě modrýma očima. Vélin se přistihl, že do nich upřeně hledí. Muž mu pohled opětoval, jeho otce si ani nevšiml.

„Jak se jmenuješ, chlapče?“ Jeho hlas zněl měkce, skoro jako povzdech v mlze.
Vélin nikdy nepochopil, jak docílil toho, aby se mu nechvěl hlas. 

„Vélin, pane. Vélin Al Sorna.“

Samotný Ryanův osud připomíná odmítanou J. K. Rowlingovou. Autor dopsal svoji knihu v roce 2010 po dlouhých šesti letech práce, ale o rukopis Písně krve neměl nikdo v Británii zájem. „Odmítnutí střídalo odmítnutí, dokud jsem během následujícího roku neprošel přes každičkého agenta zabývajícího se fantasy,“ vzpomíná autor.

V lednu 2012 dal zklamaně svůj příběh k dispozici přes Amazon, kde se během tří měsíců sešly první recenze od čtenářů.
Píseň krve si tak našla nejenom věrné čtenáře, ale i kontrakt s nakladatelstvím Penguin, kde je podepsána zároveň smlouva i na další dva díly.
Dnes se kniha řadí mezi nejlepší literární počiny poslední doby.