Příběh začíná jednoho rána. Obyčejná rodina sedí u snídaně. Manžel, manželka, dva synové (sedmiletá dvojčata) a pes. Idylické? Snad jen naoko. Nikdo netuší, že se toho rána změní všem život. Jediná Kateřina ano. Toho dne se chystá opustit svého muže. Dům, který s takovou láskou zařizovala, o nějž tak dlouho pečovala. A hlavně: své děti.

Odsuzujete ji? Kdo by taky neodsuzoval ženu, která odejde od vlastních dětí. A která jim to navíc ani neřekne. Prostě se zvedne od stolu, jako každé jiné ráno, a odjede. S úmyslem již nikdy se nevrátit...

Ovšem to je teprve začátek příběhu. Nebo konec? Nenechte se zmást. Autorka dobře ví, co dělá, když čtenářky ponechá v napětí do samého konce. I když je tato kniha svou tématikou velmi lákavá, její první polovina se mi zdála dost zmatená. Autorka skákala od minulosti do přítomnosti, do příběhu vstupuje celá řada dalších postav se svými osudy a ne vždy se čtenář hned zorientuje, kam je zařadit. Ve chvíli, kdy jsem chtěla čtení vzdát, se však děj kosmickou rychlostí rozjíždí. A vy se řítíte až na konec se zatajeným dechem - jak tohle všechno skončí?

&Skoda kostrbatého začátku, příběh jako takový dává ponaučení všem. Odpověď na otázku, co dělat, pokud by se vám stalo něco podobného, však nedostanete. Protože každý z nás si tu svou bitvu musí vybojovat sám. A může mít kolem sebe přátel kolik chce, v určitých chvílích přesto stojíme tváří v tvář svému vlastnímu odrazu a otázce: Co teď? Správné rozhodnutí nám nikdo nenapoví. Možná to nebudeme vědět nikdy. Protože co je správné pro jednoho, nemusí se stát správným pro dalšího.

A volit mezi vlastním štěstím a štěstím svých dětí - tomu se říká očistec. A jak to bolí, to ví jen ten, kdo si něčím podobným musel projít. Tak já vám přeji, abyste nikdy nestály na cestě, která se rozdvojuje a nemusely volit, jestli půjdete sama nebo se svými dětmi... Jak se nakonec rozhodla Kateřina neprozradím. To už si určitě rády přečtete samy....