V září 2014 Pexidr přednášel v Cambridge, rok předtím navštívil z obdobné příčiny Boston (USA) a roku 2012 pobyl pro změnu v Oxfordu. Sešli jsme se spolu v předzahrádce restaurace poblíž plzeňské Konzervatoře, a zatímco obědvající odpovídal, mimojdoucí (docela náhodou i včetně básníka Josefa Hrubého) se zastavovali a vždy s námi něco málo prohodili. Karel Pexidr měl dobrou náladu. Kdysi holdoval tenisové čtyřhře, ale dnes už spíš jen dvojhře. V den rozhovoru se ovšem věnoval jinému želízku. Vlastní hudební nadaci, kterou založil počátkem tohoto milénia. Je také renomovaným skladatelem víc než sta hudebních děl.
Trávívá čas na svém statku Vícov u Přeštic, ale minimálně na dva dni v týdnu se vracívá do Plzně. Vystudoval kdysi a ještě poctivě práva na Univerzitě Karlově a působil v souvisejících profesích. Teprve po Listopadu začal i přednášel na Západočeské univerzitě, a to filosofii. Je i autorem odborných knih Psychologie a gnozeologie, Kosmologie z pohledu filosofa, Kauzalita či Filosofie pro každého, v ranku beletrie má na kontě čtyři sbírky povídek, za jednu z nichž dostal Cenu Bohumila Polana, vydal také sbírky veršů, knihu bajek, tituly z oblasti non-fiction a cestopis z Kalifornie. Avšak do zmíněného roku 1989 bylo jeho dílo fakticky nepublikovatelné.
 

Jakou náplň měl váš sedmidenní pobyt v Anglii, Cambridge?
Měl jsem tam tři projevy. I proto, že erudovaná Mgr. Pavla Váňová z Brna přeložila do angličtiny mou knihu Člověk, tvor neznámý. Tu korigovala další překladatelka, Janice Forry, Američanka žijící u nás. Anglicky vydám anglicky i knihu Filozofické aforismy. Na Ostrovech jsem se právě setkal i se svou nakladatelkou.

Svá vystoupení v angličtině jste předčítal?
Ne. Zvládl jsem to spatra, bez mikrofonu. Vyjdou však zčásti v bulletinu, vše v rámci International Congress on Arts, Communnications, Science and Technology. Uspořádali nám i výstavu. Potkávali se tam hosté z celého světa včetně třeba ministra z Angoly. Od nás se ovšem etablovali ještě lékař Pavel Novosad a jeho paní. Měl jsem také příležitost pohovořit o další své činnosti a životě, Můj třetí projev se měl týkat potřeby míru. Zajistit mír není v silách nynějšího pokolení, ale zdůraznil jsem, že je třeba dlouhodobě usilovat o zvýšení psychické a rozumové potence ve všech civilizačních oblastech. Jen to vede k všestrannému mírovému konsensu. A že to jde minimálně v malém mezinárodním seskupení, ukázala právě sdělná atmosféra v Cambridge vládnoucí.

Jakým způsobem jste byli ubytováni?
Já v Queens Colledge. Je to honosná stavba ze 16. století, nefalšovaná anglická gotika.

V Bostonu roku 2013 to asi bylo jiné, že...
Ano. Prezentoval jsem ostatně víc hudbu. Pár svých CD jsem věnoval i jednomu japonskému lékaři a letos mi za to jako pozornost přinesl komplet Beethovenových symfonií v Lisztově klavírní úpravě, v provedení své dcery, profesionální koncertní umělkyně.

A uspěl jste i v Oxfordu (2012)?
Předvedl jsem tam některé své skladby. Oxford je tradičně zaměřen humanitněji, v Cambridge jde více o přírodovědu. Já sám měl dojem, že je v Oxfordu vše více roztroušeno po městě a ne tak koncentrováno jako v Cambridge. Jo, a víc mi tam chutnalo.

V Cambridge ne?

Ne. Ke konci pobytu jsem se už snažil jíst co nejméně, a tak si to vynahrazuji i tady u Konzervatoře.